Erika*

Přicházíš s prázdnou peněženkou a hlavou plnou fantazií. Myslíš si, že stačí chtít. Že tě pustím blíž jen proto, že toužíš. Ale tady nevládneš ty. Tady prosíš. Možná ti dovolím přivonět. Možná zahlédneš kousek látky, co se dotýkal mé kůže. Možná ti napíšu slovo. Jedno. Krátké. Tvrdé. A ty si ho budeš číst dokola, jako by to byl dar. Ale nic z toho není zadarmo. Každý pohled, každá vůně, každý náznak je vykoupený. A i pak ti nic neslíbím. Jsem vůně, kterou si nemůžeš koupit. Jsem dotek, který tě pálí, i když se mě nedotkneš. Jsem žena, která tě nechá čekat. A ty budeš čekat rád.