Zmlkni a saj (Královna a její hračka, část první)
Zmlkni a saj
(Královna a její hračka, část první)
Seděl na kolenou, ruce spoutané za zády, oči sklopené. Nahý. Tváře červené hanbou i chtíčem. A u nohou stála Ona. Královna. V černém korzetu, síťovaných punčochách a s úšklebkem, který dokázal rozdrtit mužskou hrdost jediným pohledem.
„Tak tohle je všechno, co jsi?“ řekla chladně a přešla k němu blíž. „Ubohej, nadrbanej čokl. Sotva vidíš moji kundičku a už bys slintal jak pes u řezníka.“
V ruce držela své kalhotky. Černé, krajkové, nasáklé její vůní. Byly vlhké. Použité. A on to věděl. Nosila je celý den, schválně, bez sprchy. Pro něj. Trest. Odměna. Záleželo jen na tom, jak hluboko padne.
Sklonila se k němu. Sevřela jeho bradu mezi prsty.
„Otevři tu nadrženou tlamu.“
Poslechl okamžitě. Ústa otevřená dokořán, jazyk připravený. Netřásl se jen strachem – v podbřišku mu tepalo, tvrdý jako kámen, zakázaný dotyk visel ve vzduchu. Ona si to užívala. Pomalu mu ty promočené kalhotky nacpala do pusy.
„Teď budeš držet. A cucat. Do poslední kapky, ty malej fetišistickej červíku. Než mi vylížeš nohu, chci slyšet, jak mlaskáš. A ani se neodvaž je vyplivnout.“
Kalhotky chutnaly po ní. Slaně, pižmově, žensky. Tělo se mu zachvělo. Ona si sedla na křeslo před něj, rozkročila nohy a přejela si prstem mezi nimi.
„Takhle tě to vzrušuje?“ zeptala se a olízla si prst. „Když máš moji šťávu v puse a nemůžeš ani mluvit, jen poslouchat a prosit očima?“
Zaúpěl, ale kalhotky dusily každý zvuk. Přitiskla mu chodidlo k hrudi.
„Líbej mi nárty. Olizuj. A hlavně – nezapomeň dýchat nosem, zmrde. Ten zápach je tvůj svět. Tohle je tvoje realita. Žádná hrdost, žádná důstojnost. Jen moje použité prádlo v tvý puse a moje noha na tvý hrdosti.“
Sliny mu stékaly po bradě. Cítil se ponížený. Zničený. Ale i absolutně šťastný.
A Ona? Královna? Se jen usmívala.
Byl přesně tam, kde měl být.
Na kolenou. S jejím parfémem v puse.
A tohle byl teprve začátek.
