Zapomenutá voňavá tanga
Autobus byl dnes poloprázdný. Richard vyskočil znovu na schůdky, dosedl na řidičskou sedačku a zavřel za sebou malá plastová dvířka. „Vyrazíme“, řekl si pro sebe. Zkontroloval hodiny, čas má dobrý. Otočil klíčkem v zapalování a ozval se povědomý zvuk motoru autobusu, ve kterém teď trávil převážnou část svého života.
Připadalo mu, jako kdyby spolu už srostli. Znal důvěrně každý jeho zvuk, tam a zpět jím prošel snad už tisíckrát. „Tahle práce je na hovno, vstávání ve čtyři hodiny ráno každej den mě ubíjí, proč tu sakra vlastně ještě jsem?“ Letělo mu hlavou. Byl unavený – ze stereotypu, z lidí, ze sebe.
Silnice mu ubíhala před očima, jeho mysl přepnula na autopilota. Řídil skoro po paměti. Někdy měl pocit, že ani neví, kudy vlastně za ten den projel. Myšlenky mu ubíhaly daleko, rozlétaly se do všech směrů. Za dvě hodiny zastavil a z cesty si skoro nic nemohl vybavit.
Když pak otevřel dveře a cestující se hrnuli ven, věděl, že kdyby potkal některé z nich za půl hodiny, snad je ani nepozná. A bylo mu to úplně jedno. Lidská povaha ho rozčilovala čím dál víc. Se vším by nejradši seknul, ale co dělat, co potom?
„Konečná. Vystupovat.“ Už to neříkal nahlas, jen si to pomyslel. „Ať už sakra vypadnou, potřebuju kafe a cigáro a to co nejdřív“… napovídal mu jeho mozek. Richard vstal, natáhl přesezené nohy, vzal koště a ráznými kroky došel na konec uličky, až ke spojené pětici sedadel. Začal energicky zametat písek, který kdosi donesl na botách, postupoval rychle směrem kepředu autobusu. Štvalo ho, co po sobě lidi dokážou nechat za svinstvo. Zavadil najednou pohledem o něco neobvyklého. Vrátil pohled zpět - malá růžová věc se válela napůl po zemi a napůl visela zasunutá mezi sedačkou a stěnou autobusu. Přikročil blíž, natáhl ruku, poznal, že to není obal z papíru. Byla to látka. Lesklá, malinově růžová látka, s jemnou černou krajkou po okraji. „Co?!“… nemýlil se, byly to dámské kalhotky. Tanga, která v zadní části neměla z těla skrývat téměř nic. Mezi prsty najednou ucítil vlhkost a lepkavý pocit. Otočil to malé nadělení ve své ruce. Kalhotky byly mokré, nasáklé skrz naskrz světle bělavou průhlednou tekutinou. Do nosu se mu vhrnula vůně, zvláštní vůně. Byla jiná, než kterou znal z klína své bývalé přítelkyně.
Hrábl do kapsy a přitiskl si vlhký rozkrok použitého saténového prádla k nosu. Druhá ruka mu okamžitě letěla k zipu u riflí.
Z myšlenek ho vytrhly kroky ozývající se těsně vedle autobusu. Richardovi se v tu chvíli začaly podlamovat kolena. Hlava jako by se začala točit. Chtěl ty kalhotky, chtěl tu ženskou. Prsty se mu chvěly, když si nalezený poklad strčil do kapsy u riflí. Nemohl si zaboha vybavit, kdo by mohla být slečna nebo paní, které tohle patří. Co tam vlastně dělala celou cestu? Proč si ničeho nevšiml? Nechala to tam schválně, nebo zapomněla? Tyhle špinavý kalhotky mu vrátily chuť na sex. Cítil, jak se mu látka riflí vepředu napíná. Kdyby tu ta ženská byla, vzal by jí, chytnul pevně, přitiskl jí na sebe a zády o stěnu a byla by jeho. Divokej, nespoutanej, syrovej sex, při kterým se nemyslí na nic jinýho, než jak jí dostat.
Do budovy nádraží skoro vběhl a zaklapl za sebou dveře, zamkl. Hrábl do kapsy a přitiskl si vlhký rozkrok použitého saténového prádla k nosu. Druhá ruka mu okamžitě letěla k zipu u riflí. Byl tak vzrušený, že by mu bylo jedno, kdyby byl někdo nablízku. V několika vteřinách se mu tělem rozletěla horkost a jako bleskem se znovu stáhla a soustředila na ztopořený úd v jeho dlani. Projela jím vlna, napnul všechny svaly, ještě jedna a znovu a znovu. Dech se zastavil, neudržel se, vydral se mu z hrdla zvuk. Pak vše utichlo. Richard se vzpamatoval. Ucítil žaludek, který se hlady svíral. A teď to kafe a cigáro… nebo to se mnou sekne, pomyslel si a zvolna zapnul kalhoty, umyl si ruce a vyšel ze dveří.
Autor: Nita
