Začal přebírat kontrolu nad mým životem

Jsem neuvěřitelně unavená a práce se přede mnou kupí už několik dlouhých měsíců. Nejsem schopná dělat vůbec nic, protože kontrolu nad mým životem dávno přebral někdo jiný. Někdo, kdo šel kolem a velkou část ze mě prostě "vycucal". Už jsem se několikrát snažila tohle zvláštní období překonat a dělat, jako že mám všechno pod kontrolou jako kdysi dávno. Nešlo to.

Je podivné, s jakou samozřejmostí lidé přistupují k tomu, že mají všechno pevně ve vlastních rukou. Nechápu, jak do tohoto bodu došli, protože jsem podobný pocit zažila jen párkrát. Všechno se rapidně zhoršilo, když jsem poprvé potkala jednoho z mých bývalých, který mi doslova vymluvil díru do hlavy a vlichotil se mi do života. Nebo spíš vecpal. Tohoto člověka opravdu nikdo nezval. Dodneška si vzpomínám, jak moc unavená jsem byla v půl třetí ráno, po jedné z našich prvotních schůzek, když ode mne odcházel. Na jeho tváři byl zvláštní, potutelný úsměv, protože na mě jednoduše viděl, že nemám vlastní vybudované hranice na to, abych mu řekla, aby odešel. Mluvil bezmála čtyři hodiny, možná ještě víc. Byl to takový nepřetržitý monolog. A jak tak mluvil stále dál, tak jsem si ze sedu pomalu lehla, a když pokračoval, měla jsem problém neusnout úplně.

Ani to mu však nevadilo a mluvil stále dál. Možná už tehdy si testoval moje hranice, aby věděl, jestli se na mě bude dát dobře parazitovat. A taky že dalo. Vzpomínám si, že to on musel upozornit na to, že už by měl jít, protože jinak brzo usnu. Možná už tehdy se mi vysmíval do očí a uvědomoval si, že jsem úplně nahraná. Ta situace mi byla nepříjemná, ale neřekla jsem nic. Nemyslela jsem si, že je "slušné" někoho po tolika hodinách, kdy mluvil je on, toho člověka vyhazovat.

Měla jsem tušit, že mi chystá peklo vyrobené přímo mně na míru.