Výtah v práci

Konečně padla, dneska se to v práci neuvěřitelně vleklo. Nazula jsem lodičky s podpatky, které občas pod stolem sundám, když šéf už nic nepotřebuje, oblékla jsem si sako a upravila sukni...

Odbočila jsem k výtahu, byl to větší výtah pro 5 osob, s velkým zrcadlem na zadní stěně.

Otevřely se prázdný dveře a já, s úlevou, že se nemusím s nikým dělit o prostor a vzduch, jsem pomalu nastupovala. V hlavě se mi honila asi stovka různých věcí - od nasranýho šéfa, neodeslané faktury a nefungující kopírky až po myšlenku kdyže jsem to naposled měla nějaký rande nebo chlapa na sex.

Stoupla jsem si bezmyšlenkovitě k zadní stěně, opřela se plnou vahou o to zrcadlo a tupě zírala do automaticky se zavírajících dveří výtahu. Když v tom to nějak divně ve výtahu cinklo a zevnitř se rozsvítilo tlačítko dveří…mužská ruka a noha, pomalu se vsouvající do znovu se otevírajících dveří mě probudila z letargie. Do výtahu ke mně na poslední chvíli přistoupil takový tichý důstojný pán, stoupnul si hned těsně za dveře, ani nezvedl zrak a slova „Dobrý den“ sotva zamumlal.

Výtah se odlepil z patra a rozjel se. Ačkoli mě ten člověk vůbec nezajímal, nějak automaticky se stalo, že jsem si ho prohlédla. Byl dost vysoký a překvapivě štíhlý, statné houževnaté postavy asi kolem padesáti let. Vypadal ušlechtile, galantně, uhlazeně, no jak to říct, velice slušně. Navíc měl na sobě tmavý oblek a dlouhý plášť, v ruce hnědou koženou pánskou aktovku. Asi jel taky z práce, zrovna jako já. Nikdy dřív jsem ho tady neviděla.

Najednou cuknutí jako by se výtah zadrhnul, světla zablikala a my dva, ten pán a já, jsme se na sebe vytřeštěně podívali. Naštěstí se to znova rozjelo, uf, strašně se mi ulevilo. V tu chvíli jsem si uvědomila, jaké má ten člověk neskutečně modré hluboké oči. Minuli jsme další patro, když v tom se ozvala naprosto příšerná rána. Několikrát to zakřupalo, výtah sebou trhnul doleva, doprava, dopředu a dozadu a bylo po pr…zůstali jsme vyset v mezipatře. Nechápu, proč se vždycky takovýhle patálie stanou zrovna mě. A zrovna, když je nemocnej vrátnej, krucinál, než nás někdo odsud dostane…bude to trvat...

Popadla mě panika.

Stála jsem jak zkoprnělá, začala se zadýchávat. Natáhla jsem levou ruku k tlačítkům a chtěla jsem zazvonit na bezpečnostní zvonek a ohlásit na centrálu, že jsme uvízli…když v tom ten pán vymrštil svoji pravou ruku a silně mi zmáčkl zápěstí levé ruky, která chtěla přivolat pomoc. Úplně jsem sebou škubla. Zírala jsem na něj, co to dělá. Pomalu odlepil oči od své pravačky, která svírala moji levou ruku, a pomalu přejel pohledem přes roh výtahu po zemi postupně až k mým nohám, a pak mě pomalu oskenoval odspoda až nahoru, přičemž se zastavil u mých očí a silně se do nich zadíval. V jeho pohledu byla touha. Žádost a odhodlání.

„Žádnou pomoc nezavoláme, slečno!“, řekl ten pán kajícně hlubokým mužným hlasem. „Už se mi nestalo hodně dlouho…snad roky, řekl bych, abych byl sám uzavřen s tak pěknou a atraktivní slečnou, jako jste Vy“. S těmi slovy se mi málem podlomily nohy strachem, nevěděla jsem, co přijde, i když jsem vycítila, co chce udělat...

Pomalu ke mně přistupoval, a já se třásla studem, třásla bezmocností, třásla vzrušením....

Jakoby celej ten výtah najednou dostal jinou barvu, jinou vůni. Ten slušnej pán, teda teď ten vysokej dunivej chlap, to zvíře…blížil se ke mně, hladovej jak vlk, z jeho výrazu by každej vyčetl neskutečný vzrušení, hlad, pud, nadrženýho ptáka…

Nejenom, že mě pořád držel za levou ruku, teď mě chytil i za pravou a stál blízko u mě. Zhluboka dýchal a čuchal moji vůni, z obličeje a z vlasů…a já se strašně třásla. Nebyla jsem schopná slova, měl mě v hrsti, to zvíře, ošlehaný samec, si mě tady drží jen tak! Pomoc, co mám dělat? Hlas mi nefungoval, údy se mi třásly a v břiše jsem měla pocit, jako když jsem byla ještě panna a poprvé na mě žádostivě sahal svatej František. Zažívala jsem nečekané, cítila jsem nepopsatelné… ale stále… ten chlap byl cizí a co si to krucinál dovoluje? Začala jsem se kroutit, abych se mu vyškubla. Nešlo to. Držel mě zatraceně pevně, tiskl se na mě svým těžkým oblekem a já jsem byla naprosto mimo. Přisál se mi na rty. Polilo mě horko i pocit překvapení z tak sladkého tělesného kontaktu. To jsem nečekala. Silně a vášnivě mě líbal, vytříbeně francouzsky, hluboko a neskutečně svůdně. To mě hrozně vzrušilo. Propadávala jsem se v kolenech. Najednou jsem ucítila jeho levou ruku, jak mi jede po stehně nahoru a zajíždí pod sukni. Pomalu se mi dostal až ke kalhotkám a začal mi hladit moji jitřenku, moje stydký pysky přes látku kalhotek. Oh, byl to tak intenzivní zážitek z dotyku, že jsem začala dole totálně týct.

„Co, co to děláte, pane?“ vyhrkla jsem ze sebe zoufale, asi až na třetí rozklepanej pokus. „Dám si Tě, buchtičko, jako namazanou houstičku k svačince, tady ve výtahu, jsme tu sami, nikdo se o tom nikdy nedozví….no tak se neboj a nech mi mýho ptáčka zase jednou po letech spatřit růžovej háj… bylo nám to dáno shůry, nezdá se Ti?“, odpověděl mi hluboce, jako by byl v transu.

To jsem nečekala! Ale ano! Vlastně jsem to čekala. Snažila jsem se mu opravdu silou vytrhnout… což se mi částečně podařilo… jenže on se nenechal. Vzdychala jsem nahlas zoufalstvím a úpěla k nepoznání…“Nechte mě!!“ řvala jsem. A on se mezitím mrštně oháněl a chytal mě ruku nohu, hlava nehlava, hlavně abych nezazvonila na ten zvonek. Spadlo z něj to těžký sako, povalil mě na něj a sápal se mi od kotníku do kalhotek. Chňapl mě za kalhotky a prudce je roztrnul, šťáva mi začala téct ven, taaak dlouho jsem neměla chlapa...

On si začal rozepínat dychtivě poklopec a vytahoval svý stopořený péro, k mému překvapení na jeho věk opravdu moc pěkný péro.

Dychtivě se mě snažil otočit na břicho, silně mi hejbal s tělem i s bokama, držel mě za buchtičku… nakonec se mu opravdu podařilo mě otočit… já hlavu u podlahy výtahu, rukama poděpřená, vlasy na všechny strany, on mě držel zvednutej zadek a začal mi zezadu zespoda lízat kundičku…to jsem nečekala, myslela jsem, že mi ho tam rovnou vrazí, podle toho jak byl zběsilej, a čekala jsem, že mě to bude bolet, a místo toho… taková teploučká a slaďoučce vlhká slast! Olizoval mi stydký pysky zvenku i zevnitř, zajížděl jazykem různě do dírky, chlemtal moji šťávu odspoda nahoru jak žíznivej pes. Zeširoka mi olizoval poštěváček a dělal s ním neskutečný věci. Oh bože! Vydržel to notnou chvíli…asi už dlouho neměl koho olízat. Dostával mě tak strašně do rajcu, jako už dlouho nikdo ne. Kam se hrabaly všichni moji Frantové, Otové a Standíci. Ježišmarjáá, já to tak strašně chtěla!

A jak se nabažil lízání, začal do mě strkat prsty a různě s nima rejdil v mojí pochvě, aby zjistil, jestli jsem opravu připravená a pořádně rozrajcovaná přijmout jeho ztopořenej nástroj a taky sledoval, co se mnout kterej tlak na kterým místě v pochvě dělá. Viděla jsem andělíčky. Růžovou zahradu. „A teď si Tě ojedu, ty jedna roztomilá Kytičkkkooo!“ zajíkal se ten, ještě před několika desítkami minut velice slušný postarší pán. Cejtila jsem, jak to mě vrazil svýho ptáka. „A já si Tě tady pěkně omrdám, omrdám, omr… dám, eh eh "

Souložil jak pominutej… výtah se s náma začal klepat do strany, to pod tlakem jeho přírazů, kozičky mi lítaly v tom předklonu do obličeje a zpět…oh, řvala jsem slastí…v tom si mě trochu víc postavil, abych byla ve vyšším předklonu, a rukama byla opřená o kolmou stěnu výtahu…mačkal mi vášnivě prsa a jeho průnik do mě byl ještě hlubší, cejtila jsem, jak to na mě přichází… a na něj asi taky… pinda se mi zduřovala k nepoznání, stimulovaná jeho neskutečně výkonnou souloží… už už bylo vidět, že začne stříkat… ah ta slast, oh, to snad není možný…oh…

Když v tom (!) se ten výtah pětkrát zatřásl, něco v něm bliklo a zacinkalo a najednou rozjel se do patra nad náma. Asi jsem si ani nevšimla, jak jsem před tím při tom narovnávání sama sebe, pod tlakem vášně, zmáčkla poplašnej zvonek. To třesknutí výtahu a zároveň leknutí z toho mi způsobilo brutálně silnej orgasmus, protože jsem už pár minut byla jak na křehkým ledovci, nebo spíš balancovala jako vejce na špičce… A to se tímhle „šokem/tlakem“ překotilo do nebeský slasti …takže jsem začala kvílet jak amina a zmítala se v orgastický křeči…což i toho pána vystimulovalo k takovýmu výstřiku, pro kterej by mohl rovnou zemřít. Najednou se zastavil v pohybu a já cejtila, jak jeho penis pulzuje ve mně, bylo to tak neskutečný…stříkal do mě svoje horký semeno a já ho přijímala jako suchej záhon vodu... Z toho ale nemusím mít strach, protože v tu nejorgastičtější chvíli cinkly a pomalu se rozjely dveře a na chodbě před náma na nás zírala poplachová vyprošťovací záchranka, složená ze dvou chlapů v montérkách. To byl trapas!