Večer u ní v jejích rukou

Byl jsi nervózní už v tramvaji. Držel sis mobil, ale pořád jsi ho kontroloval, jako bys čekal, že ti napíšu „omlouvám se, nepřijď“. Ale tohle nebyl ten večer. Já jsem ti napsala „Ve 20:00 zazvoň. A hlavně: nebuď drzý.“

Zazvonil jsi přesně.

Otevřela jsem dveře a ty jsi mě spatřil poprvé takhle. V košili, která sahala sotva pod zadek. Žádná podprsenka. Kalhotky? Ty už dávno ležely někde v prádle. A vlasy rozcuchané přesně tak, aby to vypadalo, že jsem se zrovna nevrátila z práce, ale z postele.

„Zuj se. A nekoukej mi do očí, když s tebou nemluvím.“

Vešel jsi. Všechno ve mně vibrovalo. Vzala jsem si sklenku vína a sledovala tě, jak si sundáváš boty. Jak se snažíš působit klidně. Ale stejně jsi polkl naprázdno.

Sedla jsem si na pohovku, jednu nohu přes druhou. Ukázala jsem ti prstem před sebe:

„Na kolena. Sem.“

Poslechl jsi.

Dívala jsem se na tebe z výšky. Pomalu jsem zvedla sklenku vína k rtům.

„Představ si, že jsi u normální ženy. Milé, příjemné. Ale já jsem… něco jiného. Mě budeš večer lízat, mrdat, hýčkat. A jestli se uděláš bez mého svolení, nechám tě stát v dešti před vchodem. Nahého.“

Usmál ses. Ale nejistě. Jak rychle se ti postavil v těch kalhotách... to mě pobavilo.

„Svlíkni se. Ale pomalu. A přede mnou.“

Začal jsi. Kalhoty, tričko, spodky. Trochu ses styděl. Bylo to vidět. Přesně to jsem chtěla.

Zvedla jsem se a obešla tě. Dotkla jsem se ti špičkou prstu krku. Pak ucha. Pak ti prudce plácla zadek. Jen jednou. Ale to stačilo.

„Nebudeš mluvit, pokud se nezeptám. A všechno, co uděláš, bude pro můj komfort. Chápeš to?“

„Ano, paní.“

„Říkej mi slečno. Paní bych mohla být tvoje máma, to mě uráží.“

Zasmála jsem se. A pak tě poslala do kuchyně – nachystat mi další víno. Nahý. S erekcí, co tě tahala dolů. Líbilo se mi dívat, jak se snažíš být užitečný. Jak se přikrčuješ. Ale já tě stejně viděla ze všech úhlů. Nic mi neunikne.

Když jsi přinesl skleničku, sedla jsem si na jídelní stůl, nohy od sebe.

„Chceš vidět moji kundičku?“

Zakýval jsi.

„Tak si klekni. Pomalu. A začni od kotníků. Olízni mi nárty. Jazykem. Ukaž mi, že víš, kde je tvoje místo.“

Začal jsi. Jazykem, pomalu. Lýtka, kolena. A pak jsem ti chytila hlavu do dlaní a přitáhla mezi stehna.

Byla jsem vlhká, voňavá, rozpálená. Neholila jsem se celý týden, záměrně. Chtěla jsem, aby sis tu práci zasloužil.

„Budeš mě lízat, dokud neuslyšíš moje jméno z vlastních úst. A i pak budeš pokračovat. Protože já si dělám, co chci.“

Tvůj jazyk byl pokorný. Znalý. Ale ne dokonalý. Poprvé jsem tě stáhla za vlasy a posunula si tě jinam. Ukázala ti, kde lízat. Kde sát. Kde mě držet za boky.

A pak… jsem ti sevřela hlavu mezi stehny a při orgasmu ti křičela do ucha. Drsně. Divoce. Jako žena, která má nad tebou moc.

Když jsem tě pustila, padl jsi na zem. Těžce dýchal. Pochcaný, ztracený, mimo sebe.

Zasmála jsem se:

„A to je teprve začátek večera. Připrav mi koupel. A jestli budeš dobrý… možná tě pak přivážu k radiátoru a dovolím ti, abys mě sledoval, jak se uspokojuju vedle tebe. Ale dotknout se nebudeš smět. Ani dýchat moc nahlas. A ráno… odejdeš bez slova.“

Když jsi mi připravil koupel, měla jsem pocit, že by ses snad rozplynul blahem, kdyby ses mohl stát tou vodou. Ta vana byla hluboká a horká, s pěnou, kterou jsem měla ráda. Samozřejmě jsi to věděl – vyčmuchal sis to dopředu, stejně jako všechny ostatní detaily, které ti o mně propalovaly díru do mozku.

Stála jsem nahá na dlaždicích, pánev trochu vystrčenou, prsa se mi houpala při každém kroku a ty jsi už dávno nevnímal čas. Klečel jsi vedle vany a čekal, co přijde. Jako pes, co netuší, jestli dostane pohlazení, nebo kopanec. A víš co? Dostane obojí. Odměna i trest jsou moje hračky. A ty? Ty jsi jejich terč.

„Přines ten olejíček z ložnice. Ten, co voní po mé kůži. A ne že se s ním jen tak poliješ. Naliješ mi ho na chodidla a budeš masírovat. Pořádně.“

Vrátil ses s tím flakónem v ruce jako s grálem. Poklekls. A začal. Palce, nárty, kotníky. Vždycky, když jsi zaváhal, zasyčela jsem ti mezi zuby rozkaz, jako bych tě cvičila. A vlastně ano – tohle bylo cvičení. Učení. Výchova. Ochočování.

Moje lýtka byla napjatá, hladká. Občas jsem zvedla jednu nohu a otřela ti chodidlo o obličej. Jen tak. Jen abys věděl, čí jsou.

Po chvíli jsem natáhla ruku ke tvé bradě a zvedla ti hlavu.

„Teď mi umyješ tělo. Jazykem. Ale začni až od pasu. Nahoru. Prsa si zaslouží zvláštní pozornost.“

Lehla jsem si do vany a ty ses sklonil. Pomalu ses sunul jazykem po mé kůži, po žebrech, pod prsy, mezi nimi… a pak jsem si tě přitáhla za uši přímo k bradavce.

„Nepřestávej, dokud mi nezvlhne mezi stehny. A já to poznám. Tohle nemůžeš ošidit, čuníku.“

Tiskls mi jazykem bradavky, sál, olizoval. Byla jsem jako bohyně ve svém chrámu a ty jako chrchel pod mým trůnem. Přesto sis připadal důležitě, protože ses mě směl dotýkat. A to jsi byl ještě pořád na kolenou.

Když jsem cítila, že tě to už začíná spalovat, přikázala jsem ti:

„Slez mi dolů. Pomalu. Ale hlavně nečekej, že tě pustím dovnitř. Dneska ne. Dnes tě budu týrat tou nejkrutější metodou: přiblížením.“

Sesunuls mi mezi stehna a roztáhl je. Byla jsem rozteklá. Teplá. Kluzká. Přetékala jsem silou, co tě zničí.

A když jsi začal lízat, myslel sis, že víš, co děláš. Ale já ti ukazovala směr. Držela tě za vlasy, svírala ti uši, přirážela si tě přesně tam, kde jsem chtěla cítit tu nejpokornější část tvého těla. A pak jsem se ti rozkřičela do tváře.

Bylo to surové. Hlasité. Bez milosti.

Vana se otřásala. Voda cákala. A já v extázi zaryla nehty do tvé šíje.

A víš, co jsem udělala, když jsem se uklidnila?

Postavila jsem se. Mokrá. Kapky stékaly po mých stehnech. Zvedla jsem ručník, jen letmo jsem se otřela. Zbytek vody? Kapal po podlaze – a tys ho měl slíznout.

„Na všechny čtyři. A slízej každý můj otisk z téhle podlahy.“

Klečel jsi, plazil se jako odporný had. A já si sedla na okraj postele. Dívala jsem se, jak se ti třese tělo, jak se ti napíná erekce a ty víš, že tě nepustím ani na krok k sobě, dokud nebude podlaha čistá.

„Ty si myslíš, že dnes večer dostaneš nějakou odměnu?“

Zasmála jsem se. Chladně.

„Dneska tě možná zavřu na balkon. Nahého. Ve tmě. Dám ti jen jeden polštář. A za trest žádnou deku. A ráno tě vzbudím tím, že se na tebe vyčůrám.“

Zatajils dech. A já věděla, že by ses nebránil. Nikdy. Protože sis při těch slovech poprvé tajně kápnul. A to tě teprve čeká trest.

„No jo, mazlíčku. Neuhlídals to, co?“

Klekla jsem si nad tebou. Otočila si tě na záda a roztáhla ti nohy.

„Za tohle budeš mít zítra modřiny. A klec. A zítra si vezmu domů opravdového chlapa. A ty budeš vedle poslouchat. A pak mi olízneš kundičku plnou jeho semene. Protože tohle je tvoje role. Moje odporná hračka. A já tě dnes večer nepustím ani na krok od bolesti.“