Večer, kdy jsi patřil jen nám

“To je vrchol, už deset minut na něho čekáme, tohle čekání na ubohou nicku mě teda nebaví.” - rozčiluje se Klára.

Přicházíš celý udýchaný a poníženě se omlouváš za zpoždění.

“Poslouchej, my nemáme čas se tady s tebou zahazovat. Evidentně za to nestojíš. Jsi jen další ubohá děvka, co chce, abysme mu udělaly dobře, ale musíme na tebe čekat.. a náš čas je opravdu drahý!” Dodala Klára rozhořčeně.

“Dej do kroku a běž támhle do místnosti, tenhle pozdní příchod si s tebou vyřídím, už toho mám fakt dost.” Řekla jsem ti a ukázala na dveře do oné místnosti.

Pokorně jsi kývl, zrychlil do kroku a šel do místnosti. Jsi celý nervózní a zároveň se bojíš. Ale tak hezky se bojíš.

Místnost byla zahalená do tlumeného světla, odrazy svíček se leskly na černém skle stolku, na kterém už ležely připravené doplňky. Vzduch byl těžký vůní parfému a očekáváním. Ty jsi stál uprostřed, ruce podél těla, pohled sklopený. Čekal jsi na povolení.

Sedla jsem si na pohovku v elegantních latexových šatech, jednu nohu přes druhou, moje kamarádka Klára vedle mě, s pobaveným úsměvem říká “Tak co, ubožáku,” protáhla líně, “jsi připravený být dnes naším malým mazlíčkem?”

Přikývl jsi horlivě.

“Řekni si o to.” pobídla tě Klára, a ty jsi věděl, že to nestačí. Chtěly jsme slyšet víc. A tak jsi otevřel ústa a pokořeně se ponížil slovy, která tě vzrušovala stejně jako děsila “Ano mé paní, prosím, moc prosím, chci být váš ubohý mazlíček, udělám pro to cokoliv.”

Já jsem se rozesmála. “To je k popukání. A přitom tak zoufale pravdivé.” Vstala jsem a pomalu k tobě přistoupila, zatímco Klára si vzala do ruky tenký jezdecký bičík.

“Víš, proč jsi tady?” zeptala jsem se tě, zatímco moje prsty přejely po tvé tváři.

“Abych vám sloužil, madam” odpověděl jsi, hlas se ti trochu třásl.

“Správně.” šeptla jsem a moje ruka tě chytla za bradu. “A my rozhodneme, jak moc si to zasloužíš.”

Mezitím co jsem tě stále držela za bradu, moje nehty se lehce zaryly do tvé kůže. Klára mezitím pomalu přejížděla bičíkem po tvých pažích a stehnech, jemně, spíš provokativně než bolestivě.

“Takže si myslíš, že jsi hoden naší pozornosti?” zeptala jsem se tě a pohledem tě propalovala.

“Jedině pokud to dovolíte, madam.” vydechl jsi, touha a napětí v tobě sílily s každým naším dotekem.

“To se teprve uvidí.” řekla Klára a jemně tě švihla bičíkem přes odhalenou kůži. Nebyla to silná rána, spíš jen připomínka toho, kdo má nad kým moc.

Já se mezitím vrátila zpět na pohovku a přehodila si nohu přes nohu. “Svlékni se.” přikázala jsem ti chladně. “A udělej to tak, aby nás to bavilo.”

Tváře ti zahořely. Samotná představa, že se před námi budeš svlékat, zatímco my se budeme bavit tvou poníženou poslušností, v tobě vyvolávala směs studu a vzrušení. Pomalu jsi tedy začal rozepínat knoflíčky na košili, zatímco naše oči tě propalovaly.

“Ubožák.” zasmála se Klára a usrkla si vína. “Podívej se na něj, Klementýno. Myslí si, že je to pro nás nějaká podívaná.”

Já jsem si tě přeměřila pohledem a pousmála se. “Možná bude, pokud se bude víc snažit.”

Klára si mezitím olízla rty a lehce švihla bičíkem o svou dlaň. “Ale nejdřív bych ho ráda viděla na kolenou.”

Tvá hrdost se otřásla, ale tvé tělo se automaticky podvolilo. Klesl jsi na kolena před námi a čekal na další rozkaz.

“Tak se mi líbíš.” pochválila jsem tě a natáhla k tobě nohu. “Polib ji.”

Naklonil ses a rty se dotkl mého lodičkového podpatku. Slyšel jsi, jak Klára pobaveně vydechla.

“Tohle bude dlouhá noc,” řekla s úšklebkem. “A to teprve začínáme.”

“Jsi jak poslušný pejsek, ale to nám nestačí.” řekla jsem ti pohrdavě, stoupla jsem si a podpatek ti zabořila lehce, ale zároveň tak, abys to pocítil, do tvého lýtka.

Potichu jsi polkl, vzrušením ani nedýcháš a čekáš, co se bude dít dál. Cítíš, jak se tvoje kalhoty napínají a tvoje péro má míň a míň místa. Tvoje husí kůže ze všeho vzrušení je tak silná, že by se na ní dalo i strouhat.

“Chceme, abys nám předvedl to nejvíc ubohý zvíře, který dokážeš. Začni předvádět a my budeme hádat. Když to uhodneme špatně, následuje pro tebe trest. Když dobře, dostaneš odměnu.. ” Řekla Klára a přitom si stále pohrávala s bičíkem ve své ruce.

Jdeš na všechny čtyři, začneš mňoukat, prohýbat se v zádech a olizovat si horní končetiny. Svým tělem se snažíš třít o mé nohy.

“Hm, tohle zvíře mi připomíná slona, co myslíš Kláry?” přemýšlivým pohledem jsem na ni pohlédla a začala se potichu smát.

“Ano, máš pravdu. Slon jak vyšitý. Je to správně ty náš ubožáčku?” Se smíchem jsme pohlédly na tebe a čekaly, jak se poníženě vyjádříš.

“Ne madam, neměl to být slon.” - řekl jsi skleslým hlasem. Nervózně už očekáváš trest, na který se ale zároveň už těšíš.

“Hmm jaká škoda, evidentně neumíš napodobit ani hloupé zvíře. Víš, co to znamená, když jsme to neuhádly, že ano?” Odvětila jsem ti. Vstala jsem a šla pomalým, ale dominantním krokem ke svému šuplíčku, kde mám spousty různých předmětů. Vytáhla jsem z něho svíčku a zapalovač.

“Lehni si na záda a sundej si ty kalhoty, už je nebudeš potřebovat.” Řekla jsem ti a začala jsem zapalovat svíčku.

Ty se rychle a neohrabaně začneš snažit ze sebe sundat kalhoty, ale moc ti to nejde, neboť jsi velice nervózní a ponížený. Začneš prosit “Madam, prosím, nechte mě ještě zkusit jedno zvíře, určitě ho hned uhádnete. Zasloužím si odměnu. Chci vám líbat nohy, udělám vám vše, co vám na očích vidím. Prosím, madam..” - začneš doslova fňukat, což ti ale vůbec nepomůže.

Načež k tobě přistoupí Klára a řekne “Víš, ať se budeš snažit jakkoliv, nikdy to neuhádneme, v tom je podstata téhle hry. A my si chceme hrát. Ty snad ne?” Bičíkem ti hladí obličej kolem dokola, zatímco ty ležíš nahý a nervózní na podlaze a čekáš..

Souhlasně kývneš a sklopíš zrak na zem.

Pomalu, ale jistě rozpaluji vosk ve svíčce. Jeho sálající teplo a praskající knot se ozývá celou místností. To napětí by se dalo doslova krájet.

Vzrušením ani nedýcháš, bojíš se, co se bude s voskem dít. Doufáš ale, že ti to bude příjemné. Taková ta příjemná bolest. Ta, která tě vzruší natolik, že nebudeš chtít přestat. Očima pořád jezdíš sem a tam a snažíš se analyzovat, co se kolem tebe děje. Koukáš na mě, jak stojím se svíčkou v ruce, koukám do jejího plamene a jednou rukou si hladím svá prsa. Přes ty krásné, upnuté latexové šatičky toho moc nevidíš, ale představuješ si, jak bys ty prsa chtěl hladit mě.

Klára ti bičíkem jede pomalu od obličeje po hrudi, občas ti s ním lehce pleskne, aby jsi nebyl úplně tak nehybný. Přejíždí přes tvá prsa, přes pupík až k tvému péru, které už stojí v pozoru a trochu víc tě přes něho pleskne bičíkem. Ty sebou cukneš a Klára se na to hned uchechtne.

“Tak co, jsi připraven na svůj trest, ty náš ubožáčku?” Zeptám se tě a přitom se směju.

“Ano jsem má paní. Jsem vám celý naprosto oddaný, přijmout svůj trest.” Polkneš a dál poslušně čekáš, zatím co ti Klára jezdí bičíkem po těle a sem tam tě s ním opět pleskne.

Vosk už je celý rozehřátý a připravený k použití. Přistoupím k tobě, stoupnu si ti rozkročmo nad obličej a v tu chvíli vidíš přímo pod mé šaty na mou kundičku. Nemám kalhotky, takže pohled máš přímo na ní. Jsi tak nadržený, že jsi úplně zapomněl na to, že mám v ruce vosk.

Klára si poklekne k tvému klínu a koule ti stáhne svou gumičkou, kterou si právě sundá ze svých dlouhých, hustých, černých vlasů. Lekneš se. Ale příjemně. Začneš potichu vzdychat a užívat si to.

Zatím, co já nad tebou stojím a ty jsi doslova omámen, začnu z té celé výšky lít vosk na tvé nahé tělo. Nejdřív od krku, přes prsa, pupík až na tvoje péro.

Začne na tebe kapat horký vosk, pálí tě to a vzrušuje natolik, že sotva lapáš po dechu. Každá kapka horkého vosku ti způsobí lehkou zástavu srdce.

Vosk ti liju pomalu po tvém péru. Sleduju, jak ti vosk po něm stéká a zároveň stíhá tuhnout a praskat pod tvým pulzujícím pérem.

“Tak co, líbí se ti to? Nebo mám snad přitvrdit, abys věděl, kde je tvoje místo?” S posměškem jsem řekla.

“Ano, madam, líbí se mi to moc a vím, kde je mé místo.” Odvětil jsi.

Klára tě švihne přes vnitřní stranu stehna a řekne - “Začínám se nudit, chce to něco lepšího.” Odejde k našemu šuplíčku. Vytáhne provaz. Přistoupí k tobě a řekne - “Otoč se a běž na čtyři, jako fena.”

Poslechneš a okamžitě se postavíš do zmíněné pozice. Horký vosk, který už na tobě zaschnul, ti pod tvým pohybem začal praskat a stahovat kůži. Občas tě to štípne a zatáhne za tvé ochlupení.

Klára ti začne provaz omotávat kolem těla, kolem hrudi, přes stehna až ti udělá smyčku až kolem krku. Zbytek lana ti strčí do pusy. “To lano je utažené tak, že ti je příjemně. Pokud se ale nějak pohneš, způsob utažení lana ti způsobí, že tě lehce přiškrtí. Všechno je to tedy ve tvých rukách. Teda ve tvý puse.” A začne se nahlas smát. “Opravdu jak ubohý pes, to mám ráda.”

Vezmu znovu horký vosk a tentokrát ti ho začnu pomalu lít přes tvoje záda až k zadku. Klára ti instinktivně roztáhne půlky a tvůj anál si říká jen o jedno - vosk ti naliju hezky z výšky přesně na tvůj anál. Tak moc tě to pálí a tak moc tě to vzrušuje, že doslova vyjekneš vzrušením. Jakmile ucítíš horký vosk na svým análu, instinktivně skloníš hlavu a tím si utáhneš provaz.

Lehce se přidusíš, krev se ti všechna z celýho těla nahrne do tvýho čůráka a ty se nedokážeš na nic soustředit. Začneš se potit a zároveň máš zimnici. Ten pocit jsi ještě nikdy nezažil. Ta oddanost tě přivádí k šílenství. Cítíš, že to už dlouho nevydržíš a vystříkneš. Ale víš, že nesmíš. Dokud ti to nedovolí jedna z madam, nesmíš se udělat.

“Tak co, ještě ti to nestačilo? Asi si vezmu další hračky. Baví mě tě mučit.” Řekla Klára.

Já mezitím, co ti liju stále vosk po celém tvém zadku, začínám pociťovat vzrušení a chci si ulevit. Přistoupím k tvému obličeji a řeknu “Ty můj mazlíčku, chci, abys mi udělal dobře. Začni mi lízat mojí kundičku, ale tak, jako nikdy předtím. Dokaž, že nejsi taková nicka.” Sednu si před tebe na svůj kožíškový taburet a roztáhnu si nohy. Nakloníš se ke mě a začneš. Jenže tím, že jsi se ke mě naklonil jsi se začal opět přiškrcovat.

Klára si mezitím vytáhla ze šuplíčku velký umělý péro, co mělo na konci chundelatý ocásek. Začne s ním lehce dráždit tvůj anál, který je celý od vosku. Vosk už tuhne a praská. Každým svým prasknutím tě ten vosk lehce štípne.

Ty se stále oddáváš plnění svého úkolu, udělat mi to tak, jak nikdy předtím.

Já potichu sténám a oddávám se každému tvému pohybu jazykem.

Klára plivne na tvůj anál a začne ti pomalu strkat umělý péro do zadku. Jde to ztěžka, ale za chvíli se naprosto uvolníš a péro do tebe vklouzne jak po másle.

“Chci, aby sis teď začal honit, ale pomalu. Jak ucítíš, že tě to nějak víc vzrušuje, vždycky přestaneš a počkáš. Jak ten pocit odezní, zase začneš honit.” Přikázala ti Klára, zatím co mě lížeš, přiškrcuješ se a Klára ti doslova mrdá prdel umělým pérem s ocasem.

Do toho si začne Klára sahat na svou kundičku. Prstem si zajede dovnitř a ven, dovnitř a ven. Její vytékající šťávičku ti vždycky otře o tvoje koule, který máš svázaný její gumičkou.

Lížeš mě, občas mě lehce kousneš do poštěváčku a já si to náramně užívám. Mezitím ti řeknu “Je to hezký, ale nudný. Chci, abys mi to udělal fakt pořádně nebo se půjdu dodělat sama!” Hodím naštvaný výraz.

“Omlouvám se má paní, začnu se snažit pořádně. Chci vás udělat, chci cítit váš orgasmus ve své ubohé puse. Chci, abyste mi dala tu šanci.” A začneš se snažit ještě víc, aby jsi nezklamal. Celou pusu už máš mokrou od mé šťávičky.

Klára ti vytáhne umělý pero z prdele a začne si ho strkat do své kundičky. Vzdychá a ty už to nemůžeš pomalu vydržet. Dvě vzdychající madam kolem tebe a ty sám se lehce škrtíš. Ten pocit nevystříknout už nedokážeš ovládat. Přestaneš honit.

Mezitím já už se blížím ke svému vrcholu. Rukou tě začnu tahat za vlasy a začnu potichu křičet “Dělej, už budu, nepřestávej!” Mým tělem doslova projede extáze emocí, husí kůži mám po celém těle, které se mi chvěje pod tvou pusou. Doslova cítíš ve své puse, jak prožívám orgasmus a cítíš, že se brzy uděláš.

Najednou, v zápětí mém orgasmu slyšíš, že orgasmus už prožívá i Klára. Nevydržíš tu nálož a tvoje péro začne samovolně stříkat.

Poté, co odezní můj i Kláry orgasmus zjistíme, že jsi se vystříkal, aniž by ti jedna z nás dala svolení.

“Ale ale, tady se někdo udělal dřív než mu bylo dovoleno.” Řekla jsem ti s posměškem a naštváním zároveň.

“Protože ti to nikdo nedovolil, za trest si to svoje semeno sežereš jak ubohý prase! Nezůstane tady ani kapička.” Přikázala ti Klára.

Ty jsi se podíval pod sebe, sotva se udržíš na nohou, protože takový zápal vzrušení jsi doteď nezažil. Poníženě si sedneš a přemýšlíš, jak to udělat, aby ses opět při tom neškrtil.

“Madam, můžete mi prosím povolit ten provaz, abych to mohl bezpečně sníst?” Zeptal ses.

“Zbláznil ses? Jak se můžeš takhle hloupě vůbec ptát. Okamžitě si klekni nebo lehni a slízej to. Poraď si. Ale nezůstane tu ani kapka!” Odvětila jsem ti a posadila se zpět na pohovku a s posměškem tě sledovala.

Lehneš si na zem, tělo máš stále svázaný a začneš pomalu slízávat ze země svoji mrdku.

“Lízej pomalu, jako bys lízal lízátko a užívej si to, je to přece tvoje.” - řekne Klára, stojíc na tebou a podpatek své boty ti zaryje do zadku.

Lížeš svojí teplou, lepkavou mrdku, pusu máš už taky ulepenou. Občas slízneš i vosk, který z tebe celou dobu odpadával. Začíná ti být zima, ale cítíš neustále vzrušení. Oddanost a poslušnost je něco, co tě drží v tom vzrušení permanentně.

Jak celou podlahu po sobě slížeš, podíváš se na mě a řekneš - “Madam, podlaha je nyní naprosto čistá, nikde žádný sperma, ani vosk.”

Klára stojíc nad tebou s podpatkem zarytým ve tvém zadku se podívá na podlahu a řekne “Hm, tohle ti šlo moc dobře, jsi šikovný a za odměnu tě teď rozvážu.”

Sundá ti gumičku z koulí a tebou projede naprostá úleva, krev se ti prolije do celého těla. Následně tě začne rozvazovat. Pomalu, občas tě ještě zatáhne, což tě lehce přiškrtí, aby sis stále uvědomoval, kdo je tady pánem.

Jakmile tě rozváže, odpadneš na podlahu jak kus hadru a cítíš naprosté uvolnění. Chvěje se ti tělo a řekneš oddaně - “Madam, děkuji vám, děkuji za dnešek, děkuji, že jsem mohl dnes být vaším mazlíčkem. Bylo mi opravdu ctí.” Zvedneš se a ještě celý rozklepaný poklekneš k našim nohám.

“Možná si myslíš, že bychom ti měly poděkovat my, ale nepoděkujeme. Byla to pro nás zábava a už teď se moc těšíme, až nás přijdeš zase pobavit. Ale varuju tě, příště přijď opravdu včas, ať toho nemusíš zase litovat.” Řekla jsem ti pohrdavě a hodila jsem ti oblečení, ať se můžeš obléknout.

Oblékl ses a poníženě s pokorou odešel. Ještě doma to celé rozdýcháváš a nechápeš, jak úžasný zážitek to pro tebe byl a už teď se těšíš na příště.