Tichý pozorovatel

Musím se k něčemu přiznat. Pro jednu ze svých nejbližších kamarádek jsem měla vždy slabost. Byla prostě nádherná. Její kudrnaté zrzavé vlasy jí padaly na bledou pihovatou tvář. Její nazelenalé oči jakoby mi viděly až do hlouby duše, na mou skrytou touhu dotýkat se jejího těla a dokonalých čtyřek. I povahově jsem k ní vzhlížela. Je energická. Nespoutaná. Ale zadaná.

Minulý týden jsem u ní byla na návštěvě. Její přítel nebyl doma. Vypadala ještě dokonaleji než obvykle, ve své živočišné přirozenosti. Otevřely jsme si víno a bavily se o školních záležitostech. Náhle ke mně natáhla ruku. Zasmála se. Jen mi chtěla zastrčit cedulku lezoucí z trička. Poděkovala jsem a u toho jí ruku na svém rameni něžně přidržela. Zadívaly jsme se do očí. Ztichly. Něžně jsem jí letmo políbila. Už jsem se chtěla omlouvat, když v tom si mě k sobě přitáhla. Začala mě vášnivě líbat.

Najednou předemnou ležela na gauči úplně nahá. Bylo to jako sen. Neváhala jsem a začala jí líbat od prsou níž a níž. Roztáhla jsem její štíhlé dlouhé nohy a konečně uviděla její nádhernou, mokrou roztouženou broskvičku. Voněla nádherně.

Nasávala jsem její klitoris a u toho ji něžně prstila. Sem tam jsem prsty promasírovala i její jemný análek. Sténala. Klepala se rozkoší. Já byla z její chutě nadržená úplně stejně. Projížděla mi rukou mé dlouhé blond vlasy a náhle vykřikla. Tekla mi po puse. Nemohla jsem uvěřit, že jsem ji přivedla k mokrému orgasmu.

Když jsem vstala, abych si vydechla, lekla jsem se. Ve dveřích stál její přítel. V ruce držel své velké tvrdé péro a spokojeně se usmíval. Všichni tři jsme se přesunuli do ložnice.