Tělocvikář dostal co proto
Klára patřila mezi dívky, které nemají problém vrazit facku každému ubožákovi, který by ji bez jejího souhlasu sledoval.
Většina mužů z jejího okolí to respektovala a pokorně plnila její nejdivočejší rozkazy. Vždy tomu tak ale nebylo. Když byla Klára o tři roky mladší a namísto na vysokou chodila na střední, nejmenovaný tělocvikář jí lezl krkem více než lezlo to nejnechutnější sperma zoufalého otroka dalšímu otrokovi.
Tělocvikář se choval skutečně hloupě a dával dívkám nesmyslné rozkazy, které měly s středoškolským cvičením pramálo společného. Nejednou studentky při rozcvičce či běhání na jaře postříkal hadicí, kterou škola měla na svém prostranství, takže pod tričky prosvítala méně či více vyvinutá ňadra dospívajících slečen.
Toho dne měly mít dívky tělocvik hned první dvě hodiny. Klára ten den snídala jogurt s ovocem a vypila nejméně litr čaje. Už v autobuse měla strašnou chuť čůrat, ale řekla si, že to ještě chvíli vydrží. Než se z něj ale vymotala do školy, stihlo už zazvonit a ona se tak tak stihla dostavit do tělocvičny. Stále ještě nevyčůraná.
„Ale ale, slečno, to jsme si nedomluvili," zvolal tělocvikář posměšně, jakmile si pozdního příchodu Kláry všiml. „Ostatní už mají dávno za sebou kolečko kolem tělocvičny. Vy si jich dáte ale za trest pět.“
Klára jen otočila oči v sloup, ale nic nenamítala. Měla svůj plán. Nicméně nejprve vážně potřebovala na záchod.
„Mohla bych si ještě odskočit?" zeptala se nakonec.
„No to si ze mě snad děláte srandu," zavrtěl hlavou tělocvikář. „Ani omylem, slečinko! Už tak jste přišla pozdě!"
A tak musela Klára běhat okolo tělocvičny s neuvěřitelnou chutí čůrat. Při druhém kole to už ale nevydržela a moč začala pomalu opouštět její tělo. Na modrých legínkách byla okamžitě vidět tmavnoucí látka, která značila pramínek čůránek pod ní.
„Děláte si ze mě dobrý den, slečno?!" zakřičel tělocvikář, jakmile spatřil Kláru, která na rohu tělocvičny uvolněně vykonává potřebu. Navíc jí přišlo, že by klidně šla i na velkou, kdyby to šlo.
„Nedal jste mi na výběr," pokrčila posměšně rameny.
„A už toho mám tak akorát dost! Okamžitě si se mnou půjdete promluvit do šatny!"
Klára se jen zvonivě usmála a v počůraných legínkách následovala tělocvikáře.
„Chováte se absolutně nevychovaně," spustil on v šatně. „Někdo by u vás měl nastolit autoritu!"
„Anebo," protáhla Klára „vám ji nastolím já, pane učiteli."
Než se tělocvikář vzpamatoval, hrubě ho přitlačila a následně posadila do židle. Obkročmo si na něj sedla.
„Co to provádíte?!"
„Drž hubu, idiote!" křikla Klára a vrazila tělocvikáři hrubě facku. Až to mlasklo. Tomu v ten moment došla řeč. „Doporučuji ti nedávat mi žádnou poznámku, ať už za pozdní příchod anebo za to čůrání! Ale protože ty seš takovej ubožák, že bys to hned udělal, kdybych ti nevyhrožovala nijak víc, nedáváš mi na výběr." Klára se povýšeně zasmála. „A teď si lehni, sluho!"
Tělocvikář si bez remcání lehl na zem šatny. Klára si mezitím sundala své počůrané modré legínky a ledabyle je po muži hodila. Poté si sundala i lesklá tanga, rozkročila nohy a podřepla nad tělocvikářovým tělem. „A teď zažiješ Ameriku, zmrde!"
Klára začala pořádně tlačit a než se telocikář nadál, jeho hruď byla plná kaviárku. Tím to ale nekončilo.
„Otevři pusu," poručila mu Klára tvrdě a následně se mu vykakala i tam.
Tělocvikář se nezmohl na jediné slovo, tělo i ústa měl plná výkalů a neměl koule na to neuposlechnout Klářin rozkaz a jakkoliv se bránit či odejít. Klára se následně zvedla a věnovala zoufalci nadřazený pohled.
„Jsem ráda, že jsme si rozuměli," podotkla, zatímco se utírala do papírového kapesníku a znovu na sebe navlékala počůrané legínky.
Na rozloučenou telocikáře ještě pořádně kopla do koulí a pak se vydala zpět za svými spolužáky. Už se nemohla dočkat přestávky, kdy to vše poví svým spolužačkám a budou se ubožákovi telocikáři společně z plna hrdla posmívat a častovat ho různými urážkami a nelichotivými přezdívkami. Ten zoufalec musí pochopit, kdo je tady Paní!
