Tak jak to máš rád subíku, mám pravdu?

Byl večer a sub seděl na okraji pohovky ve svém malém bytě, nervózní a plný očekávání. Dnes večer měla přijít ona – Laura. Žena, která ho dokázala rozložit jediným pohledem, jediným pevným slovem. Věděl, že k ní cítí něco, co nikdy předtím nezažil – podmanivou směs obdivu a poslušnosti. A přesně to si na něm Laura užívala.

Ozvalo se zaklepání. Sub vystřelil na nohy a otevřel dveře. Laura stála na prahu v černých vysokých podpatcích, kožených legínách, které zvýrazňovaly její štíhlé nohy, a sako jí těsně obepínalo pas. Její vlasy byly sčesané dozadu a rudé rty jí zářily. Bez jediného slova vstoupila, jako by jí místo už dávno patřilo.

"Sednout," řekla klidně, ale s tónem, který neumožňoval diskuzi.

Sub se rychle posadil zpátky na pohovku, jeho pohled sklouzl k podlaze. Laura si stáhla rukavice, položila je na stůl a pomalu přistoupila k němu. Přitiskla ukazováček pod jeho bradu a zvedla mu hlavu, aby se jí musel podívat do očí.

"Vypadáš, jako by ses bál," usmála se. "To je dobře."

Srdce mu bušilo jako o závod. Cítil, jak se mu pod jejím pronikavým pohledem chvějí ruce. Laura si sedla vedle něj, ale její přítomnost mu připadala drtivá, jako by měla celou místnost pod kontrolou. Pomalu mu přejela rukou po hrudi, přitlačila a stáhla jeho košili.

"Víš, proč jsem tady, že?" zašeptala mu do ucha, zatímco její prsty se začaly proplétat jeho vlasy.

Sub jen přikývl. Bylo mu jasné, že ona nepotřebuje jeho odpověď. Ona rozhodovala, co se bude dít – a on byl tady, aby splnil každý její rozmar.

"Na kolena," přikázala. A on poslechl.

Jestli povídku čteš v noci, doufám, že se ti o mně bude zdát a budeme spolu v povídce pokračovat.

Tvoje Laura.🖤