Smlouva

Leštím boty, žehlím bílou košili, vážu si kravatu a ometám sako. Dnes mám nějaké jednání v Brně. Smlouva je těsně před podpisem, musíme si ale ještě sednout a doladit s partnerem detaily. Jedu po naší nejslavnější a nejpomalejší silnici v Evropě (D1 směr Brno). O Brnu je spousta vtipů, jako že to poslední obydlená zatáčka před Vídní a tak… Z mého pohledu je Brno ráj na zemi. Jsou tam neuvěřitelně hezké holky a to napříč všemi ročníky.

Přijíždím na adresu firmy a do interkomu diktuji důvod své návštěvy. Výtahem mě vyvezl do nejvyššího patra, kde je velká prosklená zasedačka s výhledem na město. „Pan jednatel tu dnes bohužel není“ sděluje mi nějaká mladá asistentka nemilou zprávu. „Ale já jsem s ním byl domluvený, jedu tady skoro dvě hodiny…“neskrývám, že se mi to vůbec nelíbí. „Chápu vás, ale bohužel. Prý to můžete probrat s naší právničkou. Zavolám ji, že jste tady“. Objednávám si ristretto a sklenici vody. Musel jsem se v duchu smát, když jsem si vzpomněl, jak jsem na posledním jednání dostal turka do skleničky, jako u zubaře. Dvě kostky nebo jednu? On je ještě cukr v kostkách??? Začíná to teda perfektně. Taky mi mohl zavolat, ať se sem nejedu zbytečně. Bože Brno!!! Obrátím oči v sloup a dívám se na dopravní zácpu pod okny a lituju, že jsem nezůstal raději doma. „Dobrý den. Omlouvám se za pana jednatele, ale musel naléhavě odjet do Prahy. Smlouvu jsem připravovala já, takže to můžeme probrat spolu. Jestli vám to tedy nevadí“. Vzít si dneska tu kravatu a ten šedý oblek bylo prozíravé. Koukám na slečnu právničku a děkuju bohu, že ten starej křikloun musel někam odjet. Měla na sobě černé sako, bílou košili pánského střihu, úplné rifle a krásné lesklé lodičky v barvě bordó, které ji ladili s páskem. „Dobrý den, moc mě těší. Ke smlouvě mám pár připomínek, takže. Ehm… posadíme se?“ podal jsem ji ruku a jemně stiskl, její křehké studené prsty. Sjel jsem pohledem na její zápěstí. Ale? Stříbrné Tissoty? Moc hezké a elegantní. A taky drahé. No jo, právníci. Nebo dárek od ctitele? Vykouzlil jsem nadšený úsměv a odsunul židli u konferenčního stolu. „Děkuji. Vidím, že galantní muži ještě nevymřeli“ sedla si ke stolu a pomalu si hodila nohu přes nohu. „Takže pane inženýre. Probereme naši smlouvu bod po bodu. Říkal jste, že máte pár připomínek. Až narazíme na bod, kde se rozcházíme, tak s nějak dohodneme. Dnes bych to chtěla s vámi podepsat. Bod číslo jedna smlouvy, cena, termín, záruka….“. Přestal jsem ji vnímat hned u druhého bodu.

Vstávám do stolu a jdu k ní zezadu. Jemně ji odrhuji vlasy z ramen a líbám ji na krk. Cítím z ní drahý parfém. „Chanel?“ šeptám ji otázku do ucha. „Paloma Picasso. Dostala jsem ho od přítele“ odpověděla šeptem a sklopila hlavu, abych si mohl přivonět více. „Nějaká vážná známost?“ při otázkách jsem ji nepřestával líbat na šíji a krku. „Ano, velmi vážná…“ konečně se usmála a otočila se ke mně. Měla nádherný obličej. Krásné hluboké, hnědé oči a které lemovaly decentní stíny. Na retech neměla rtěnku. Jen by vše zkazila. Její tvář je dokonalost sama. Klekám si před ní a líbám její nádherné štíhlé ruce, jako bych je chtěl zahřát. „ Je k vám pozorný?“ nepřestávám předstírat zájem o její vztah. „ Ano velmi pozorný. Ví, co mám ráda“ její hlas zněl najednou trochu znuděně. Nahnul jsem se tak, abych dosáhl na její prsa a začal zajíždět rukou mezi knoflíky košile. Naštěstí byly dost daleko od sebe. Nahmatal jsem v podprsence její bradavky a začal je jemně masírovat. Obě bradavky stály za chvíli v pozoru. Začal jsem ji líbat přes rifle v jejím rozkroku a pomalu jsem sjížděl k jejím nádherným lodičkám. Natáhla jednu nohu, abych ji pomohl vyzout. Vzal jsem do dlaní její štíhlý nárt a začal ho jemně svírat mezi palci. Nastavila druhou nohu. Evidentně se jí to líbilo. Najednou pomalu vstala a já ji pomohl stáhnout rifle, z jejích štíhlých nožiček. Vypadla nádherně. Posadila se zpátky do židle a nohy roztáhla tak, aby mi konečně ukázala to po čem tak lačně toužím. Spadl jsem na kolena. Tohle je má bohyně. Chci ji. Strašně ji chci. Vyzývavě si odhrnula lem kalhotek a já už se nemohl dočkat, až ji ochutnám. Má bohyně. Snažím se prsem proniknout co nejhlouběji do jejího klína a přitom ji líbám její voňavou kundičku. Nemůžu se té vůně a chuti nabažit. Slyším, jak hlasitě oddychuje a blíží se její vrchol. Musí si při tom kousnout do prstů, aby ji neslyšeli po celém patře. Její vrchol trval neuvěřitelně dlouho. Všechny prsty jsem měl mokré od její voňavé kundičky. Už to nemůžu vydržet, teď přijde moje chvíle. Rozepínám si pásek u kalhot.

„Pane inženýre! Máte nějaké vaše připomínky…?

Cože? Ptám se vytržen ze svého snu s otevřenýma očima. „Děkuji, nemám. Můžeme to podepsat…“