Sleduj mě
Stála u okna, zahalená jen do krajkových kalhotek a průsvitné košilky, která sotva zakrývala její pevná prsa.
Věděla, že tam je. Cítila jeho pohled.
Každou noc. Každý večer. Skrýval se ve tmě, mezi stíny protějšího domu, sotva dýchal, aby ho neprozradil.
Myslel si, že o něm neví. Že je jen neviditelný pozorovatel. Ale ona věděla. A milovala to.
Dnes mu dala víc než obvykle. Pomalu si rozepnula košilku a nechala ji sklouznout po těle. Její prsty líně klouzaly po stehnech,
lehce se dotkla špičkami prstů krajky na kalhotkách. Představovala si, jak tam stojí, s tvrdým tepem v kalhotách, lapající po dechu.
'Líbí se ti, co vidíš?' zašeptala tiše, i když věděla, že ji neslyší.
Přesně věděla, kdy se pohne. Představovala si jeho ruce, nervózně sevřené v pěst. Jeho touhu, jeho frustraci.
Nemohl nic udělat, nemohl se jí dotknout, nemohl k ní přijít. Jen sledovat.
A tak si stáhla kalhotky dolů. Pomalu. Dráždivě. Byla jeho tajná bohyně, jeho noční závislost.
Neexistoval pro ni. Ale ona byla jeho svět.
