Setkání s foot fetišistou vol. 4
Nový den, nové začátky, nové příběhy a nový konec v nedohlednu.
Venku sychravo, zataženo, fučí. Je podzim.
V kavárně hraje příjemná hudba, je plno, hodinka běhání, šumění sodovky, hučení kávovaru, hlučení hostů, cinkání hrníčků a lžiček o podšálky. Vůně kávy, skořice, jablek a vanilky, hořící svíčky. Dívka běhá po place a kolegyně, se kterou mají 2 hodiny společné směny k prostřídání, je za barem. Všechno klape jako každý takový den.
Otevírají se dveře. TO JE ON! Co tady dělá v tuhle hodinu? Vždyť chodí vždy až k večeru. Dívka rychle hodí pohled na kolegyni - která se snaží si upravit účes a kontroluje si, jak vypadají její nohy – zpět se otočí na muže, usměje se, pozdraví jako každého běžného hosta, pokládá špinavé nádobí na bar a rychle utíká uklidit poslední volný stůl, aby se mohl muž posadit. „Omluvte ten nepořádek, hned to bude“ říká dívka vlídným hlasem a sklízí nádobí ze stolu. „To je v pořádku,“ odpovídá muž a sedá si ke stolu „máte dost práce… dám si klasicky…“ „espresso“ směje se dívka muž pokynuje hlavou. „A vlastně nespěchejte, podržte mi tady ten stůl, než kávu přinesete, jsem zpátky.“, vstává, obléká se a odchází pryč. Dívka jde k baru vyřídit objednávku kolegyni: „Jedno presso bez mléka a cukru.“ „Já vím,“ odvětí kolegyně se znatelným rozhořčením. Mezitím, co se připravuje káva, dívka běhá po place a debarasuje použité nádobí.
V playlistu se přepne hudba na velmi jemnou a příjemnou skladbu. Tu se otevřou dveře, studený vítr se vloudí do kavárny a všichni přítomní hledí na sypaťáka v tmavě hnědém kabátu sundávajícího si čepici a držícího puget květin. Už při takovém pohledu se zdvihají koutky všem dámám v místnosti. Dívka stojí jako opařená uprostřed placu se špinavým nádobím v ruce. Muž si míří s květinou přímo k ní „Ta je pro Vás, protože jste pořád tak krásně milá a také proto, že jsem se dnes rozhodl někomu udělat radost a jste to Vy.“ a podává květinu dívce. Kolegyně za barem tak v šoku, že upustila lžičku. „Já jsem …. děkuji, teď jste mi vyrazil dech.“ přijímá dívka květinu, zrudlá jako rajče „Je nádherná.“ Muž se usměje, mrkne na ni, prohodí něco jako bylo mi potěšením a sedá si ke stolu, kde čeká na svou kávu. Dívka si odnáší květinu vystavit na bar. Kolegyně nepříčetná podává dívce objednávku a tu bere dívku za ruku, táhne ji k sobě a potichu se ptá: „Ty s ním něco máš?!“ „Ne, jen mi chtěl udělat radost, co je na tom špatného? Možná, že kdybys nebyla na lidi taková kráva, dostala bys květinu taky, třeba i ode mě.“, vytrhává se kolegyni ze sevření a odnáší kávu na stůl.
„Snad jsem nezpůsobil nějakou nepříjemnou situaci, to bych nerad.“ říká muž po tom, co jako výborný pozorovatel shlédl krátkou scénku za barem. „Možná jste jen zesílil pocit marnosti, o tohle Vám šlo? Vždy chodíte přece až večer, když tu nikdo není. Věděl jste, co tohle gesto s sebou přinese.“ odpovídá dívka muži když pokládá jeho objednávku na stůl. Muž na ni nevěřícně hledí, kde se taková neostýchavost v tak jemném stvoření bere. Jeho pohled ale stále cuká směrem dolů, na její nožičky. „Chodíte sem déle, než tu pracuji. Mezi slečnami tady jste také velmi oblíbený, no tedy zejména za ta dýška. To ale dobře víte….“ pokračuje. Muž se jí chystá skočit do řeči, přiklání se k ní a tichým hlasem zazní: „Zlobte se ještě trochu víc a já si Vás okamžitě beru s sebou domů, kde mi můžete vysvětlit zbytek.“
Dívka od mužova stolu odchází beze slov. Situaci nechává otevřenou a muž si v klidu sebevědomě pije to svoje kafíčko. Chvíli ho pozoruje. Potom se vydá ke stolu, když vidí, že dopil, zamává před ním účtenkou, muž vytasí peněženku. Dívka sjede pohledem rychle celý lokál, zda už pro všechny přítomné nejsou takovou senzací. Všichni si hledí svého, kolegyně odchází pro něco do skladu. Dívka hodí po muži papírek s doprovodným komentářem „K Vám domů nejdu, nejsem blázen.“, bere peníze za útratu, vkládá je do kasírky, zvedá špinavé nádobí a odchází k baru. Naposledy se otočí na muže, poděkuje za krásnou květinu a popřeje pěkný zbytek dne. Muž bez toho, aby se na lísteček podíval v kavárně, si ho dává do kapsy a odchází. Venku před kavárnou, vytahuje papír z kapsy.
„Zítra večer, šetřit Vás nebudu“ pokračovalo souřadnicemi. „Liška podšitá“ pomyslel si muž a usmál se.
Chceš vědět, kam ho zavedla a co s ním provedla? Stáhni si pokračování.
ZDE
https://www.kalhotkomat.cz/nabidky/pokracovani-povidky-dil-5-173554
