Rodinný sluha

Když jsem ještě bydlela doma s matkou a sestrou, měly jsme sluhu. Lépe řečeno otroka. Ani nevím, jaké měl jméno. Matka mi říkala, že se vzdal své identity, aby jí mohl sloužit. Měl holou hlavu. Nemluvil. Jen kýval nebo kroutil hlavou. Nosil nám tašky při nákupech. Vařil nám. Uklízel. Obsluhoval nás, když jsme sledovaly televizi...

Čím jsem byla starší, tím víc mě bavilo si s ním hrát. Nutila jsem ho, aby si svlíkal kalhoty a vysmívala se jeho penisu. Někdy jsem mu na něj i znechuceně plivla.

Když jsem přišla naštvaná ze školy, musel si kleknout a já mu páskem pořádně naflákala na prdel. Pokud byl ale extrémně poslušný, a já měla zrovna chuť a náladu, mohl mi párkrát do měsíce vylízat kundičku. To uměl neskutečně skvěle.

Jednou jsme šli z nákupu, nesl mi mé luxusní tašky. Chtělo se mi čůrat, ale v blízkosti žádné záchodky nebyly. Nakázala jsem mu, ať si vleze do keře, lehne si a otevře pusu. Dřepla jsem si přímo nad jeho obličej a proud moči namířila na jeho obličej. Polykal. A tvářil se u toho ještě blaženě. Když jsem potřebu dokonala, vytřela jsem si kundičku jeho košilí a šla dál.

Svěřila jsem se o této situaci matce a ta mi prozradila, že náš otrok piss miluje. Že mu někdy za odměnu dokonce načůrá do misky u jeho boudičky, kterou má na zahradě.