první den na kalhotkomatu

Píše se 4.1.2025 a právě jsem se zaregistrovala na kalhotkomatu. Sedím u psacího stolu, cítím že se trochu červenám a jako bych dělala něco zakázaného. A jak jsem se k tomu dnes dostala?

Naposledy jsem se sprchovala před dvěma dny, kvůli práci a termínu odevzdání seminárky jsem to včera a dnes nestihla. Mám dost suchou kůži a stejně nemám ve zvyku sprchovat se každý den.

Dnes ráno jsem hned po probuzení cítila, že jsou mé kalhotky trochu mokřejší. Při návštěvě toalety a sundání kalhotek jsem cítila tu vůni. Trochu sladší než obvykle, plná a vyvážená.

Na sprchu nebyl čas vzhledem k přísnému termínu odevzdání práce ve 14 hodin. Celý den jsem tedy se zkříženýma nohama proseděla u stolu a kalhotky dále sbíraly všechnu vůni a vlhkost.

Po odevzdání seminárky jsem hned plánovala zamířit do koupelny a konečně se osprchovat. Při představě, jak si z noh svleču kalhotky, hodím je do koše na prádlo a vyperu, jsem si ale říkala, jaká je to škoda.

Kdysi jsem četla jakýsi článek o webu plném úchyláků a prasat, kde se prodávají kalhotky a různé hříšnosti. Napadlo mě tedy vyhledat Kalhotkomat a podívat se, co je zač. Po chviličce jsem se ihned musela zaregistrovat a vyfotit svou první nabídku. V koupelně jsem se svlékla do spodního prádla, nastavila si telefon na samospoušť a vyfotila několik fotek. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak bych ráda kalhotky zabalila do igelitového pytlíku a poslala někomu, kdo si je může užít stejně jako já (nebo i víc.)

Moc se těším na svoje dobrodružství na kalhotkomatu, dnes však kalhotky bohužel skončí v koši na prádlo a je čas si naposledy přivonět a jít si dát sprchu.