Projížďka k Dukovanským komínům
V době, kdy jsem ještě neměla vlastní motorku, jsem jezdila jako batůžek. Takový batůžek se musí dobře držet, dávat pozor na cestu a starat se o svého pilota. V té době jsem nejčastěji jezdila s Martinem. Měl nádhernou silnou motorku, myslím že XJR1300. Byla pohodlná, takže se dalo jezdit i na delší vyjížďky a zezadu jsem pěkně dosáhla do jeho rozkroku. Na rovinkách, pokud jel moc pomalu, jsem ho pohladila tam vždycky párkrát pohladila, aby poznal, že se nudím.
"Kam chceš jet dnes, zlato?" zeptal se mě jednoho červnového rána.
"Co kdybychom si zajeli k Dukovanským komínům? Cesta je pěkná a je to relativně blízko."
"Oukej, co za to?"
"Když se bude kouřit z komínů, tak ti ho pěkně vykouřím."
"Hmmm, lákavá nabídka. Kouříš jako bohyně." a začal mě hladově líbat. Bože, jak ten skvěle líbal. Hned mi začalo cukat v podbřišku. Ještě chvíli takového líbání a ojedu ho přímo tady před bytovkou.
"Musíme vyjet, nebo se vrátíme zpátky ke mně a už se nikam nepojede." Zavelela jsem, protože už jsem se v pevné kožené kombinéze začala pěkně zahřívat.
Cesta rychle ubíhala a já byla čím dál vzrušenější pokaždé když zatahal za plyn. V půlce cesty už jsem si říkala, jestli nezrušíme komíny a nezastavíme někde bokem, u lesa, aby mě mohl ohnout přes motorku a pěkně mi to zezadu udělat... znovu a znovu, dokud nebudu prosit, aby přestal.
Zatímco jsem se oddávala představám, co všechno budeme dělat při cestě zpět, dojeli jsme až ke komínům. Zkontrolovala jsem jeho rozkrok a byl pěkně tuhý. Určitě myslel na to stejné co já. Zastavil, sundali jsme přilby a rozhlídli se. Z jednoho komína se kouřilo.
"Vyhrál jsi, dodržím sázku a bude ti náramně vykouřeno." V tu chvíli mě napadlo, jak by se mu asi líbilo, kdybych mu ho vykouřila přímo teď a tady. Od elektrárny jsme dost daleko a touto cestou nic nejezdí. Sáhla jsem mu na něj přes kombinézu a pořád byl tak nádherně tvrdý. Rozepla jsem mu kalhoty a klekla si.
"To jako vážně? Přímo tady? Co když někdo pojede?" Vyděsil se, ale nevím, jestli jen tak naoko, nebo doopravdy.
"Ale kdo by jezdil... já mám chuť teď."
"Dobře, tak ale rychle..."
Vysvobodila jsem mu ho z kalhot a boxerek. Byl tak tvrdý, že ho to snad až muselo bolet. Těšil se na mě a tak to bylo správně. Pomalu a něžně jsem vzala do pusy jeho jahodu. Zasténal a zachvěl se.
Najednou jsem slyšela zvuk motorky. Sakra, někdo jede a my musíme hned přestat. Rychle si natáhl kalhoty, já vstala a vytáhla mobil abychom mohli předstírat focení selfíčka. Nic neviděli. Přijeli dva mladí kluci, také si udělali fotku pro facebook. Ještě zveřejnit, označit polohu, napsat: kde jste všichni.... Prostě klasika. Naštěstí hned odjeli.
Znovu jsem si před něj klekla a dodala, že už to vypadalo, že neodjedou. Tentokrát to musíme stihnout. Začala jsem tam, kde jsem přestala a Martinovi se to očividně velmi líbilo. Něžně jsem mu ho sála, ale nevypadalo to, že by to dlouho vydržel. Jednou rukou jsem ho chytla u kořene a druhou trochu zmáčkla koule. Mooc se mu to líbilo a jak se začal třást v kolenou, poznala jsem, že už bude. Trochu jsem zrychlila, dokud se mi krásně nevystříkal do pusy. Všechnu jeho šťávičku jsem s chutí polkla. Vím, jak se mu líbí, když ho polykám.
Martin vypadal velmi uspokojeně. Teda alespoň pro tuto chvíli. Cestou zpátky jsme se stavili na oběd a pak honem rychle ke mně do bytu. Rychlá sprcha a odpoledne jsme strávili v posteli...
