Prázdniny v hypermarketu

Chci ti vyprávět o svých prvních pracovních prázdninách v jednom hypermarketu na území nikoho, kde jsem mezi betony a poli za hranicemi naší metropole strávila dva nejkrásnější měsíce svého života. Chci ti vyprávět o největší, nejvášnivější a nejopravdovější lásce svého života, o sedmnáctiletém chlapci, kterému jsem se coby patnáctiletá absolventka základní školy dobrovolně a zcela poddala. Nebyl to však sladkobolný románek dvou bezstarostných mladých lidí, byl to život se vším všudy, který se mi vryl hluboko pod kůži, s poněkud krutým zakončením.

Na samém konci květnových dní jsem se ocitla v kanceláři agentury zprostředkující brigády pro studenty a mladé lidi od 15 let. Během června jsem obdržela několik nabídek. Protože doma mě opravdu nic nedrželo, souhlasila jsem s brigádou, která nabízela i ubytování. Režim na brigádě byl skoro vojenský, v 8 ráno nástup a pak směna dvanáct nebo čtrnáct hodin práce. Zprvu se mi zdálo, že v ubytovně kromě cizinců nenajdu žádnou spřízněnou duši. Osud tomu však chtěl jinak. Posledního června daného roku (vysvědčení bylo už rozdané) jsem tedy odjela s batohem do dané lokality a ještě to samé odpoledne mi byla přidělena má role. Nejspíš jsem se pánovi zamlouvala, obsadil mne do prestižní role hostesky nabízející ochutnávky. V lodičkách, sukénce a blůzičce jsem stála u pultíku a nabízela různé pochutiny a očkem jsem sledovala mladíka, který se činil v oddělení masa. Zdálo se mi až komické, jak se vyjímal mezi oplácanými růžolícími řezníky štíhlý chlapec vzezření Adonise a filosofa zároveň. Že by také kolega brigádník? Ne, na to si počínal moc profesionálně … Naše pohledy se několikrát střetly. Nejprve letmo, pak však stále častěji a cíleněji. Usmáli jsme se na sebe, ale nemohli jsme spolu mluvit. Až na konci směny jsme se k sobě přiblížili. Po minutě jsem pocítila horkost ve svém těle. Jako bychom se znali odjakživa, jako bychom byli stvořeni jeden pro druhého. Celý večer jsme strávili před ubytovnou a povídali si o našich životech. Chlapec byl zaujat mým vyprávěním a já jsem cítila zvláštní trpkost v hrdle, když mi vyprávěl o svém otčímovi, který ho donutil jít po základní škole do učení na řezníka, ačkoli chlapec si nepřál nic jiného než jít studovat na gymnázium a pak na lékaře. S jemnou ironií mi povídal, jak se na řezničině učí anatomie prasat. Chlapec měl krušný život, ale v chování měl lehkou hravost. Milovala jsem ho cele od tohoto prvního večera a kdyby mi to býval nabídl, šla bych s ním až na kraj světa. Nic takového se ovšem nekonalo, oba jsme byli bezradné děti na prahu dospělosti, které nemají úplně lehkou startovní čáru. Přitažlivost, souznění a vášeň byla zjevně vzájemná, povídali jsme si až do rána a nechtěli jsme se ani v supermarketu rozdělit. Smutné však bylo, že jsem hned třetí den byla přesunuta do jiné části hypermarketu a můj chlapec začal pracovat více ve skladu. Právě tam jsem během obědové pauzy zavítala a on mě tam přivítal jako princ ve svém panství. S šibalským pohledem mne dovedl do jednoho kouta, kde se to na jistých pytlích stalo. Milovali jsme se vášnivě a bez zábran, těla si vedla zcela přirozeně. Já, ač do té doby panna, jsem necítila sebemenší obavu či úzkost a dosáhla jsem vyvrcholení spolu s ním. A to jen stačilo vyhrnout sukni. Neptala jsem se na jeho sexuální minulost, ale zpětně musím říci, že si počínal tak obratně a přirozeně, že jsem nejspíš nebyla jeho první. Tento mladý chlapec byl můj nejkrásnější a nejlepší milenec v životě. Naše tajné schůzky ve skladu, někdy i během pracovní doby, trvaly po celé letní prázdniny. Na pytlích jsem poznala taje všech zákrut svého těla i umění jazyka. Nikdy nezapomenu na naše ještě napůl dětské sny a touhy pod hvězdnou noční oblohou po práci.

Poslední týden prázdnin však náhle posmutněl a zvážněl. Už mě do skladu nepozval a na mé naléhání, co se děje, smutně mlčel. Byla jsem zoufalá. Pak si mě náhle uprostřed dne zavolal do kanceláře vyšší nadřízený. Pán se podivně se usmíval. Jste nezbedné děvče, řekl mi. Byla jsem zmatena. Přizval mě ke svému pracovnímu stolu, kde měl v počítači záznamy skryté kamery. Ve skladu, přímo na naším oblíbeným místem. Pár záběrů stačilo, abych vše pochopila a zrudla. On se však stále usmíval. Přitáhl si mě k sobě, i když jsem instinktivně ucukla. Aby bylo jasno, řekl pevně, vy za to nemůžete. Vina je na něm, sám se ke všemu přiznal. Dnes dopoledne byl na místě propuštěn a bude muset ještě zaplatit pokutu za opakované porušování pracovního řádu. Zůstala jsem jako socha. Kde je teď?

Pán mě však stále držel. Ale k vám budu velkorysejší. Nikdo se nic nedozví a nebudete muset nic platit. A pokud budete hodná, možná jemu odpustím i tu pokutu. Ale to přece nejde, nadechla jsem se. Nepouštěl mě. Tak podívej se, holčičko, začal mi tykat. Zničím ho. Nedodělá učňák a už si neškrtne. A tobě udělám tak velkou ostudu, že budeš litovat. Bylo to vydírání, ale mohla jsem se v jeho sevření za zamčenou kanceláří bránit? Byla jsem stále ještě děcko. Patnáctiletá holka tváří v tvář dospělému chlapovi v nejlepších letech. Co po mě chcete? Ptala jsem se tiše. Nic než to, cos prováděla ve své pracovní době na pracovišti. Chci vidět tvoje vnady, zbytek nech na mě. Přitáhl si mě na klín, cítila jsem jeho kopí. Začal mi rozepínat blůzku a vyhrnovat červenou sukni (tuto památnou sukénku najdeš v mé nabídce). Odnesl mě na koberec, sundal mi kalhotky a rázně do mě zajel se svým vztyčeným kopím. Vše další už bylo v jeho scénáři a nic na mě nenechal suché, obracel si mě do různých poloh. Byla jsem u něj na koberci nekonečně dlouho. Nikdy bych netušila, že muž může tolikrát. Největším překvapením však bylo, že jsem záhy zjistila, že při tom nebudeme sami. Po celou dobu nás pozoroval chlípný dědek z vrátnice, který se usadil do křesla v rohu a mlaskal. Tohle dostal jako dárek za svou pečlivě odvedenou práci při sledování kamer. Můj krásný chlapec, má dětská láska, mezitím odjel. Už nikdy jsem se s ním neviděla. Tak skončily mé prázdniny.

Pokud se o mně chceš dozvědět víc, podívej se na můj profil.