Poprvé
Je to už dávno, ale vzpomínám si na to, jako dnes. Můj první sex. Nadržený jak jelen v říji. Byl jsem na civilce (civilní služba místo vojny) ve špitále. Noční, denní směny, trvalo to nekonečný rok a půl. Chtěl bych vzpomenout na něco hezkého, ale ve špitále moc hezkého k vidění není. Doktoři, šlauchy, dráty, pacienti, dezinfekce a smrt. Ten hřejivý pocit, když někomu pomáháte, je krásný a opojný. Víc než samaritánství mě tenkrát zajímaly sestřičky. Když měly přijít na praxi žákyňky ze zdravky, mysleli jsme s klukama, že se zblázníme. V knajpě u piva jsme pak rozebírali všechny možné pozice, polohy, hodnotili jsme jejich nohy, zadky prsa. „Ty vole ta jedna má kozy. Já bych jí tak ošukal…“ řekl můj spolubojovník pacifista a vyfoukl dým s cigarety do prostoru a mocně se napil piva z krýglu. Tenkrát jsme mu to všichni žrali, protože prý „už to dělal“. Teda aspoň to říkal. Myslím, že viděl nějaké porno a u toho si to dělal. Měl culík a náušnici v uchu. Nebyl to zrovna ten typ Kasanovy, co mu holky padají k nohám, ale mluvit o tom uměl skvěle. „Jsem jí ho tam narval, ta řvala jak třiapula v bahně…“ po čtvrtém pivu už své historky začal popisovat dost barvitě. My jsme jen s otevřenou pusou zírali a žrali mu každé jeho slovo. Kdybych měl zápisník, dělám si poznámky.
Měl jsem tenkrát noční směnu. Modlil jsem se, aby nikdo neumřel. Vozit mrtvolu po ztichlých nemocničních chodbách, až na patologii, není v noci nic moc. „Bude s vámi sloužit tady nová sestřička, takže se nemusíte bát vojáčku…“ staniční sestra nám všem říkala vojáčku. Představila mi Lucku. Byla tak krásná a strašně se styděla. Pak už jsem se na ty noční směny zase těšil. Strašně jsme si rozuměli a nakonec se do sebe zamilovali. Na mládí je nejhorší, že máte s kým, ale nemáte kde. V pozdějším věku, je to přesně naopak. Barák jak hrad a drbete psa za uchem samou radostí, že vás má aspoň někdo rád.
Vraceli jsme se z noční směny a courali se po chodníku, až jsme došli před její panelák. „Naši jeli dneska na zahradu, tak kdybys chtěl tak…“ samozřejmě že bych chtěl. Ale nesmím být tak hr, ať nevidí, jak jsem na ni nadržený. Cesta ve výtahové šachtě paneláku byla nekonečná. Dívali jsme se na sebe a pořád se usmívali, jak dva blázni. Oba jsme věděli, co přijde. Před dveřmi do bytu se mi trochu podlomili kolena. Měl jsem strašnou trému, bál jsem se, jestli se ji budu líbit, jestli ji to nebude nepříjemné, bál jsem se všeho co mělo přijít. „Ťuk, ťuk! Dobrý den!“ zavolal jsem pozdrav do chodby, abych se ujistil, že se její otec opravdu věnuje sběru angreštu na zahradě. „Co blbneš šašku. Jsem ti říkala, že nikdo není doma. Naši tam budou do večera a pak jedou k babičce. Máme na to celej den“. Objala mě kolem ramen a začala mě líbat. Pořád jsme si opláceli polibky a nechtěli se od sebe odtrhnout. Odkopla své boty pod komodu a začala přede mnou couvat do svého pokoje. „Strašně to chci, už to nemůžu vydržet, jen mi slib, že na mě budeš hodnej“. Tohle jsem ji slíbit mohl, vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Lehli jsme si v objetí na postel a nepřestávali se líbat. Ani jeden jsme nemohli přestat. Já cítil vručení ve svém rozkroku a ona jen hlasitě oddychovala, stále rychleji mě líbala. Abychom se na chvíli pustili a rychle si svlíkli kalhoty. Pomohl jsem ji s kalhotkami a konečně jsem uviděl její sladké tajemství. Měla ji krásně vyholenou a já toho pohledu nemohl nabažit. Pomalu jsem ji položil na polštáře a rukou jsem ji pohladil mezi nohama. Byla vlhká od vzrušení a já do ni konečně pomalu zajel. Zabolelo ji to a sykla do polštáře. To, co bylo po tom, už bylo jen nebe na zemi. Poprvé jsme se udělali úplně ve stejnou chvíli. Ten pocit při vyvrcholení jsem znal, když jsem si to dělal sám ve sprše, ale tohle bylo něco úplně jiného. Od teď už své ruce potřebovat nebudu, jen její klín. Ten den jsme celý proleželi v posteli. Když se někdo z nás probudil, tak začal probouzet toho druhého polibky po celém těle, až to zase skočilo milováním. Myslím, že jsem ten den ani nic nejedli. Nebyl čas, ztrácet čas, něčím tak zbytečným.
„Hele a já jsem ji píchal zezadu rozumíš...to mají ženský nejraději, když ji takhle šukáš…“ zase se vychloubal copatý spolubojovník v hospodě a lil do sebe magické oko (pivo a v tom panák zelené) „A co ty bažante, už si píchal?“ plácl mě přes rameno s cigárem v koutku, aby bylo vidět, že je frajer. „Jo, já už jsem se miloval“.
