Podvečerní

Ležím na zádech, přikrytá jen dekou, která mi hladí boky. V pokoji je ticho – jen tlumené šero a já.

Moje prsty pomalu sklouzly mezi stehna. Neplánovala jsem to. Vážně ne. Jenže ty myšlenky… pořád jsi tam.

Vibrátor, který mám schovaný pod polštářem, začíná vrnět sotva slyšitelně. Přiložím ho k sobě, jen na okraj, jen malinko. Zatajím dech.

Pohladím se, skoro letmo – jako kdyby ses mě dotýkal ty. Zavřu oči a v hlavě si přehrávám všechno, co bych ti nikdy nahlas neřekla.

Moje boky se samy začínají pohybovat. Dýchám rychleji. Tisknu stehna k sobě, ale stejně se nedokážu přestat dotýkat.

Jedna moje ruka svírá peřinu, druhá vibruje mezi stehny, už ani nevím, jak dlouho. Jen vím, že tě chci slyšet… a že kdybys tu byl, asi bych ti vzdychla do ucha, jak moc tě právě teď potřebuju.

A pak…