Pod stolem | 1. část

V tlumeném světle pokoje bylo slyšet jen jemné cinkání skleniček a tichou hudbu v pozadí. Seděla pohodlně v křesle, nohu přes nohu, její pohled se odrážel v lesklém povrchu sklenky červeného vína. On klečel u jejích nohou, pohledem upřeným dolů, přesně tam, kam patřil.

„Dneska sis to zasloužil?“ Její hlas byl klidný, ale v něm se skrývalo něco, co ho nutilo rozechvět se až do morku kostí.

Usmála se. „To se ještě uvidí.“

Pomalu natáhla nohu a její černá hedvábná punčocha se dotkla jeho tváře. Cítil tu jemnost, vůni její kůže prolnutou parfémem. Bylo to pro něj všechno – ta chvíle, kdy se mohl dotknout něčeho, co bylo jinak nedosažitelné.

„Polib ji.“ přikázala.

Bez zaváhání sklonil hlavu a rty se jemně dotkl jejího kotníku, pak pomalu líbal výš. Každý polibek byl jako prosebná modlitba, jeho dech se zrychloval, touha narůstala.

„To je ono.“ zavrněla spokojeně a zvedla druhou nohu, tentokrát mu botou lehce přitlačila na rameno. „Ale tohle si ještě nezasloužíš…“

Naklonila se k němu, její oči se zaleskly pobavením i krutostí. „Budeš si to muset odpracovat. A kdo ví, možná tě pak nechám, abys ochutnal víc…“

Cítil, jak se mu zrychluje dech, když mu podrážkou boty přejela po hrudi. Přes látku košile cítil tlak její nohy, který postupně sílil. Podíval se na ni nahoru – pohled chladný, dominantní, plný pobavení.

„Líbí se ti to, že ano?“ protáhla líně a nohu pomalu stáhla. „Ale to je přesně ono. Ty si nezasloužíš, aby se ti líbilo, co dělám. Ne teď.“

Naklonila se vpřed, v očích lesk čirého potěšení, zatímco si začala pomalu stahovat rukavičky. Hladký satén sklouzl dolů, odhalil její štíhlé prsty, které se okamžitě přesunuly k jeho tváři. Jemně, ale důrazně mu sevřela bradu a zvedla mu hlavu.

„Otevři pusu.“

Poslechl okamžitě. Netušil, co přijde, ale byl připraven přijmout všechno. Cokoliv, co mu dá. Cokoliv, co ho poníží ještě víc.

Zvedla svou nohu zpět k jeho obličeji, tentokrát bez boty. Špičky prstů mu přejely po rtech, po tváři. „Máš rád špinavé věci, že?“ zašeptala. „Máš rád, když si tě ušpiním podle svého?“

Hrdlo se mu stáhlo vzrušením. Jazykem přejel po jejích prstech, chutnal slanost její kůže, jemný náznak jejího parfému, ale i lehkou stopu prachu z podlahy. A ona ho jen sledovala, fascinovaná tím, jak snadno jí podlehl.

„Hodný kluk.“ pochválila ho konečně a znovu mu špičkou prstů přitlačila na rty. „Ale jestli chceš být opravdu hodný, budeš muset snést mnohem víc než tohle.“

Přesunula se na pohovku, pohodlně se opřela a spokojeně se natáhla. Sukně se jí lehce vyhrnula, odhalila hedvábné podvazky, které mu vzaly poslední zbytky sebekontroly. Ale on věděl, že se nemůže hnout. Že nemůže udělat vůbec nic, dokud mu to nedovolí.

„Dnes v noci budeš jen můj.“ oznámila mu sladce. „A já si tě použiju přesně tak, jak budu chtít.“

Na pohovce se rozvalila s pohledem královny, která ví, že svět se bude točit tak, jak si ona přeje. Přehodila nohu přes nohu, zatímco on pořád klečel na podlaze, poslušný, dychtivý, úplně v její moci.

„Sundej si košili.“ poručila mu.

Chvíli zaváhal. Ne proto, že by nechtěl poslechnout – ale proto, že se chtěl dívat, jak ona ovládá každý jeho pohyb. Pomalu rozepínal knoflíček po knoflíčku, cítil na sobě její pohled, který mu spaloval kůži víc než jakýkoli dotek.

„Pomalý.“ sykla nespokojeně. „Tohle se mi nelíbí.“

Zvedla se, přešla k němu a jedním prudkým pohybem mu košili servala z těla. Knoflíčky odlétly, látka mu sjela z ramen a její nehty se zabořily do jeho kůže. Nadechl se ostře, když mu po hrudi přejela rukou – lehký škrábanec, který ho přinutil vydechnout v napjatém očekávání.

„To je lepší.“

Pak se k němu sklonila, její dech mu ovanul ucho. „Víš, co chci dál, že?“ zašeptala mu do kůže. „Chci tě úplně.“

Srdce se mu rozbušilo, když mu ruce sjely k pásku. Ale ne, nebyla to její něha, kterou měl dostat. Místo toho ucítil ostré škubnutí, jak mu rozepnula opasek a kalhoty mu sjely dolů.

„Příliš oblečení.“ poznamenala ledabyle.

A pak si sedla zpět na pohovku, zkřížila ruce na prsou a sledovala ho. Jen ho sledovala.

On tam stál, polonahý, ponížený, vzrušený k prasknutí, ale bez jediného povolení.

„Na kolena.“ poručila.

Okamžitě poslechl.

„Otevři pusu.“

Cítil, jak se mu rozbušilo srdce. Ale otevřel ji.

Sáhla po svém vínovém podpatku, který si před chvílí sundala, a špičku boty mu zasunula mezi rty.

„Olízni to.“

Těžce polkl, ale neváhal. Špičkou jazyka přejel po kůži boty, cítil na jazyku lehký náznak prachu a její vůně.

„Hlouběji.“

Netrvalo dlouho a celá špička podpatku zmizela v jeho ústech.

Ona se jen spokojeně usmála.

„Dobrý kluk. Dnes v noci mi budeš sloužit tak, jak si zasloužíš.“

A on věděl, že tahle noc bude jeho zkázou i splněným snem zároveň.