Pod krajkou
Pomalým pohybem si upravila krajku na stehně, zatímco její pohled se setkal s tím jeho. V místnosti panovalo ticho, přerušované jen tlumeným dechem a napětím, které se mezi nimi dalo krájet. Seděl na pohovce, s pohárem vína v ruce, ale bylo jasné, že jeho pozornost patří jen jí.
„Hraješ si se mnou?“ zeptal se a koutky úst se mu zvlnily v pobaveném úsměvu.
„Možná…“ odpověděla provokativně a lehce nadzvedla lem hedvábného županu, odhalujíc krajkové kalhotky, které sotva zakrývaly to, co chtěl vidět nejvíc.
Pomalu vstal a přešel k ní, jeho prsty se lehce dotkly její kůže. Přivřela oči a užívala si ten elektrizující pocit. „Víš, že když si začneš hrát, musím se zapojit taky,“ zašeptal jí do ucha a jeho dech ji příjemně polechtal na šíji.
Její tělo reagovalo okamžitě – drobné mrazení po páteři, napnuté bradavky pod jemnou látkou. Jeho ruce ji objaly kolem pasu a přitáhly blíž, až cítila jeho horký dech na svých rtech.
„Tak mě zastav… nebo pokračuj,“ vyzvala ho s jiskrou v očích.
Nedala mu čas na rozmyšlenou. Její rty se setkaly s jeho v hladovém polibku, zatímco jeho ruce putovaly dolů po jejích zádech, až k bokům, kde uchopil jemnou látku a stáhl ji dolů. Hedvábí sklouzlo na zem jako šepot slibů.
Celé tělo se jí napjalo v očekávání, když ji pomalu položil na pohovku. Každý dotek byl jako hra – pomalá, trýznivá, až téměř nesnesitelná. Rty putoval po jejím krku, dolů mezi ňadra, jazykem obkroužil citlivý vrchol a sledoval, jak sebou škubla v odpovědi.
„Chci slyšet každý tvůj vzdech,“ zašeptal a jazykem sklouzl níž.
Odpověděla mu dlouhým stenem, když ucítila jeho horký dech přesně tam, kde to potřebovala nejvíc…
