Pod jejím velením

byl večer, kdy všechno vonělo po očekávání

temná místnost, měkké světlo svíček odrážející se na černé kůži

seděl na kolenou, oči měl zakryté sametovou páskou, ruce svázané za zády

slyšel její kroky – pomalé, klidné, naprosto jisté.

„dneska neříkáš nic, dokud ti to nedovolím,“ zašeptala mu do ucha a špička jejího jazýčku se dotkla jeho krku

zachvěl se.

její prsty sklouzly po jeho hrudi, zatímco druhou rukou držela kožený důtky

pomalu, bez spěchu, ho obešla – jako kočka, co si hraje se svou kořistí

každé prásknutí bylo promyšlené, víc slib než trest.

„víš, co se stane, když neposloucháš?“ usmála se a zatáhla ho za vlasy dozadu.

„ano, paní,“ vydechl.

„dobře

pak víš, že tohle…“ a políbila ho na krk, „…je teprve začátek.“