Otrocká povídka 1

Zavřený, ponížený, bez ceny.

Dneska jsem se rozhodla, že tě úplně rozbiju.

Nebylo to těžké. Ty to přece chceš. Potřebuješ to. Přeješ si, aby tě někdo konečně přestal hladit a začal tě vlastnit. Beze zbytku.

„Klekni si,“ řekla jsem hned ve dveřích. Byl jsi připravený, samozřejmě. Holá prdel, oholený, klícka na čuráku pevně utažená, jazyk venku. Jak jinak. Pes. Moje mrdací hračka bez práva.

Vrazila jsem ti facku, jen aby sis vzpomněl, kde je tvoje místo.

„Ty mi chceš sloužit, čokle?“

„Ano, madam,“ zablekotal jsi.

„Tak si to zaslouž.“

Vzala jsem si kalhotky, co jsem měla celý den v práci. Prošoupané, zpocené, mezi pysky už lepkavé. Vzala jsem ti je a vrazila do pusy.

„Drž a neplivej.“

Sedla jsem si na gauč, nohy od sebe, a ukázala si na zemi.

Lehls sis pod mou píču. Bez řečí. A já si ho na tebe vyždímala. Vlhká, nadržená, voněla jsem potem a autoritou. Tekla jsem ti na obličej, dusila tě stehnama a přikazovala ti dýchat jen tehdy, když já dovolím. Tvoje tělo se chvělo. Měl jsi chuť. Ale smůla – klícka tě bolela, napnutý k prasknutí, a já se jen smála.

Pak jsem se postavila.

„Otoč se. Hlavu na zem.“

Rozjela jsem se. Připla si připínák. Velkej, tvrdě gumovej. Natřela jsem ho gelem. Ty ses třásl. Věděl jsi, co přijde. Rozmáčkla jsem ti obličej o koberec, roztáhla ti půlky a narvala ho do tebe tak, až jsi zařval.

„Ticho!“

Další rána. A další zásun. Tvůj zadek mě poslouchal líp než ty. Tlačila jsem ho do tebe, píchala tě jako kus masa, jako děvku bez vlastní vůle. Šukala jsem tě jako trest. Jako ponižující rituál. Cítila jsem, jak se ti lesknou oči.

A pak jsi začal prosit.

„Madam, prosím… madam, už nemůžu…“

Ale mohl jsi. A musel.

Vzala jsem ti hlavu, přitáhla si tě k rozkroku a přikázala:

„Očistit. Všechno. Z jazyka ani kapka nezbyde.“

Čistil sis vlastní ponížení. Lízals mi hračku, cucals zbytky vlastního výměšku. A já se dívala, s nohama na stole, se smíchem na rtech.

Až jsi slintal.

Pak jsem si zapálila cigaretu, sedla si ti obkročmo na hruď, a řekla jen:

„Teď budeš držet popelník. A když uděláš chybu, chcípáš podpatkem do koulí.“

Nevydal jsi ani hlásku.

Takhle to má být.