Nová kamarádka z diskotéky

Jako téměř každou sobotu večer jsem vyrazila na diskotéku. Bylo něco kolem osmé a klub už pulsoval životem. Hlasitá hudba, teplo, světla odrážející se od zpocených těl – všechno na mě dolehnulo v okamžiku, kdy jsem vkročila dovnitř. Atmosféra byla nabitá energií, ale zrovna hrála hudba, která mě příliš neoslovila, a tak jsem se vydala k baru pro něco k pití. Sotva jsem se opřela lokty o pult, už se u mě objevil kluk s tím známým výrazem v očích – sebevědomí, které mu dodával alkohol, a jasný cíl. Chvilku jsem ho nechala věřit, že má šanci, a pak ho s pobaveným úsměvem odmítla. Nezdálo se, že by mu to zvedlo náladu, ale to nebyl můj problém.

Jakmile jsem dopila, zazněly první tóny mojí oblíbené písničky. Přesně na tuhle jsem čekala. Okamžitě jsem se vydala na parket. Tělo se mi samo začalo pohybovat do rytmu a já se nechala unášet hudbou. S každým dalším songem jsem cítila, jak se do mě vlévá vlna energie, smysly se zaostřovaly, vnímala jsem každý dotek, pohled i pohyb kolem sebe.

A pak – lehký dotek na mém pozadí. Nebylo to náhodné otření, ale cílené gesto. Otočila jsem se, připravená k ostré odpovědi. Jenže místo drzého kluka tam stála drobná blondýnka. Nemohlo jí být víc než osmnáct. Světla klubu se odrážela na jejích krátkých vlasech a v překvapeném, lehce provinilém výrazu. I v tom přítmí jsem si byla jistá, že se červená.

Zaskočená jsem na ni hleděla, ale pak se mě zmocnil jiný pocit – zvědavost, vzrušení, cosi nedefinovatelného, co mě přimělo k bláznivému kroku. Natáhla jsem k ní ruku a vyzvala ji k tanci. Nejprve váhala, ale pak přijala. Pohybovala se nesměle, zatímco já sledovala, jak se její tělo vlní v rytmu hudby. Postupně se osmělovala, pohledy se setkávaly častěji, vzduch mezi námi houstl.

Když zazněl pomalejší song, otočila se k odchodu. Nechtěla jsem ji nechat odejít. Vzala jsem ji kolem pasu a přitáhla k sobě. Na okamžik strnula, překvapená mým odvážným gestem, ale pak se podvolila a přitiskla se ke mně. Pohybovaly jsme se v dokonalé souhře, pomalu, smyslně. Dlaně jsem položila na její boky a sjela níž, zatímco ona učinila totéž. Bylo to nové, jiné, naprosto elektrizující.

Než jsem si stihla promyslet další krok, udělala jsem ho instinktivně. Přiblížila jsem se k její tváři a letmo se otřela rty o její. Zachvěla se, ale neucukla. Místo toho její pohled potemněl a v příští vteřině se naše rty spojily. Než jsem se nadála, líbaly jsme se tak, jako bychom se znaly roky. Horko, které mě pohlcovalo, nemělo nic společného s přeplněným klubem. Naše těla se k sobě tiskla, pohybovala se v dokonalém souladu, zatímco jsem cítila, jak její ruce putují po mém těle stejně zvědavě jako moje po jejím.

Když písnička skončila, odtáhly jsme se od sebe. Dýchaly jsme zrychleně, pohledy stále spojené. Pak navrhla, že se půjdeme projít ven. Přijala jsem bez zaváhání. Venku bylo krásně. Měsíc se odrážel na hladkém chodníku a vzduch byl příjemně chladivý. Procházely jsme se, povídaly si, smály se. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Petra, že bydlí nedaleko a že se jí vlastně líbí dívky, ale nikdy se neodvážila udělat první krok.

Došly jsme k jejímu bytu. Zastavily jsme se u vchodu, kde nás obklopila tma. Měsíc zalezl za mraky a pouliční lampy v této části města byly zhasnuté. Byly jsme tu jen my dvě. Znovu jsem se k ní přiblížila, lehce jí odhrnula pramen vlasů z tváře a políbila ji. Tentokrát už žádná nejistota. Bylo to chtivé, hladové, jako bychom se obě snažily zapečetit tento okamžik do věčnosti. Cítila jsem, jak se její ruce dotýkají mé kůže, jak mé vlastní prsty hladí její záda, boky, krk.

Když jsem se od ní na okamžik odtáhla, byla zadýchaná, oči zastřené touhou. Naše ruce se stále dotýkaly, naše těla se nechtěla rozloučit. Pak se najednou rozsvítilo světlo o pár metrů dál a kolem prošel někdo neznámý. Náš kouzelný okamžik byl přerušen. Podívaly jsme se na sebe, tiše se usmály. Beze slov jsme věděly, že tohle není konec, ale začátek. Petra se rozloučila a zmizela ve tmě vchodu. Já tam stála, ještě stále rozechvělá, s jedinou myšlenkou v hlavě – už se nemůžu dočkat příště.