Náhodné setkání

**"Náhodné setkání"**

Bylo pozdní odpoledne, centrum města vibrovalo uspěchanými kroky lidí a tlumeným zvukem pouličních muzikantů. Martin právě vycházel z malé kavárny na rohu, když ji uviděl. Stála opřená o lampu, s mobilem v ruce, na sobě černé šaty, které obepínaly její tělo tak dokonale, že v tu chvíli zapomněl, jak se dýchá.

Sofie – ne, ta Sofie z Kalhotkomatu? Nemohlo to být náhodou. Ale když se jejich pohledy setkaly, jemně se usmála. V tu chvíli ho polil příval adrenalinu. Bylo to jako osud.

„Ahoj, ty jsi Martin?“ zeptala se tiše, jako by už věděla, kdo před ní stojí.

Přikývl, zmatený, ale fascinovaný. „Jak…? Jak víš, kdo jsem?“

„Poznám tě. Něco mi říká, že tohle setkání má být,“ odpověděla s úsměvem, přistoupila blíž a jen tak mimochodem se prstem dotkla jeho paže. Bylo to, jako by mezi nimi přeskočila jiskra.

„Máš chvíli?“ zeptala se, a když přikývl, chytla ho za ruku.

Vedla ho úzkou uličkou za rohem, kde ruch města utichl. Bez váhání ho přitáhla k sobě. Její vůně, teplo jejího těla – všechno ho omámilo. „Chtěl jsi mě vidět naživo, viď?“ zašeptala a rukou mu přejela po hrudi.

„Ani ve snu by mě nenapadlo, že se to stane,“ hlesl, zatímco jeho tělo odpovídalo na každý její dotek.

Sofie ho přitiskla ke zdi. Byla odvážná, dominantní a zcela bez zábran. Její rty našly jeho a jejich polibek byl drsný a hladový, jako by mezi nimi panovalo napětí, které muselo být uvolněno.

„Tady a teď,“ zašeptala mezi polibky a její ruce už sklouzly k jeho pásku. Nemohl uvěřit, co se děje, ale rozhodně neměl v úmyslu protestovat.

Jejich spojení bylo vášnivé, divoké, a přitom jako by všechno kolem zmizelo. Ulička byla jejich vlastním světem, kde existovali jen oni dva.

Když bylo po všem, Sofie si upravila šaty a podívala se na něj s úsměvem, který byl stejně dráždivý jako všechno, co právě prožili. Sáhla do kabelky, vytáhla malou černou krabičku a vtiskla mu ji do ruky.

„Na památku,“ řekla, políbila ho na tvář a zmizela v davu, než stihl cokoliv říct.

Martin se podíval na balíček a otevřel ho. Uvnitř ležely její krajkové kalhotky a malý vzkaz:

*"Teď už víš, jak chutná setkání se mnou. Pokud budeš chtít další, víš, kde mě najít."*

Jeho mysl jela na plné obrátky. Sofie nebyla jen tajemstvím z internetu. Byla skutečná – a on teď chtěl víc.