Mučení ve vězení

Povyprávím vám příběh, který se mi stal asi 2 roky zpět:

Už 5 let pracuji jako vězeňská služba v jednom místním vězení. Pro holku jako já je tahle práce ideální. Mám ráda, když mám nad někým moc a jen na mně záleží, zda mu jeho život zpříjemním nebo zhorším. A to přesně se mi děje na téhle pracovní pozici, kdy mám moc nad vězni. Občas si s nima trochu pohraju a zneužiju svých oprávnění, ale nesmí to být tak okatý.

Před 2 roky bylo možné se u nás přihlásit do programu na převýchovu vězňů. Byla to relativně novinka, a tak jsem to chtěla taky zkusit. Trval asi 3 měsíce, v rámci kterých bylo několik hodin přednášek a taky trochu ukázek v praxi. Nejlepší na tom bylo, že v rámci tohoto programu byl každé dozorkyni přidělen jeden vězeň, na kterém se mohla „zaučit“ podle pokynů programu. Už jenom to, že budu mít jednoho vězně jen pro sebe a budu ho moci ovládat, byla pro mě nepředstavitelná slast.

Po pár hodinách přednášek o psychice vězňů a jiných zajímavostech jsem si mohla vybrat celu, na kterou mi bude přidělen jeden vězeň. Zrovna mně byl přidělen jeden 38letý vysoký chlapík, který tu už po třetí seděl za násilí páchané na ženách. Nesnáším, když někteří parchanti využívají toho, že jsou od přírody silnější a proti vůli ostatních žen je znásilňují. Vyloženě už jen z pomyšlení na to se to ve mně víří, a při pohledu na fotku tohohle chlapa v systému jsem myslela, že ho zmlátím obuškem už teď. Už jen z pohledu bylo vidět, že je na své činy pyšný a byl by rád je klidně zopakoval, kdyby mohl. Ztracenej případ…

Hned druhý den jsem šla k němu na celu. Když mě zahlídl, viděla jsem, jak jím najednou projel pocit uspokojení, že tu vidí ženu dozorkyni. „No moc se netěš, ty parchante.“ převzala jsem první slovo. „Jsem tvá nová dozorkyně a budu tě tu teď mít pár dnů na nějaké experimenty. A je jen na tobě, zda budeš nebo nebudeš spolupracovat, ale pamatuj si, že v téhle celé části budovy jsme tu jen my dva a že tě tu nikdo neuslyší, pokud na tebe vezmu obušek.“ pokračovala jsem bez váhání s velkým znechucením a naštváním v hlase. „Copak tady taková mladá kočička dělá jako dozorkyně? Že by mi konečně dopřály Vánoc a poslaly mi další holčinu k vošukání?“ skočil mi do řeči po tom, co jsem dořekla své poslední věty. Byl to opravdu nepoučitelný hajzl, kterého by zasloužilo ztřískat na místě. V tom okamžiku mě ale napadla náramná myšlenka. Za blbých poznámek toho hnusáka jsem vyšla z cely a pokračovala na své oddělení, kde touhle dobou na mě čekaly kamarádky. Nebyly dozorkyně, jedna pracovala v kanceláři a druhá byla profesionální sportovkyně.

Když jsem přišla k nim, pověděla jsem jim o tom, co mi bylo přiřazeno na celu a že potřebuju jejich pomoc k tomu, abych ho velmi rychle naučila k správnému chování vůči ženám. Chtěla jsem tomu slizákovi oplatit to, co zažívají ženy, když je klátí někde za rohem proti jejich vůli. Aby pochopil jaký to je, nemoci dělat nic, jen držet a nechat si líbit to, co mu jiný dělá. Udělám z něj otroka, pořádnou nicku, s kterou si budu dělat, co se mi jenom zlíbí. A holky mi v tom pomohou. Zažije pořádný BDSM!

Sebraly jsme se a šly k mé cele. Během cesty jsme se trošku poupravily a taky si s sebou vzaly pár věcí, které nám pomohou s prací. Už při příchodu do budovy jsem slyšela jeho pitomý řeči „Tak co prcinko, už jdeš? Doufám, že sis vzala něco sexy, aby ses mi líbila. Ale, ale, holčička si na mě vzala své kamarádky? To je dobře, o to víc kund ucítím“ Otevřela jsem celu a všechny jsme vešly dovnitř. „A teď poslouchej, ty hazle. Všechno, co ti řeknu, teď uděláš, je ti to jasný? Nebo dostaneš co pro to. Však já si tě naučím poslušnosti.“ začala jsem na něj křičet a během toho ho kopancem do ramene srazila na zem. Vzala jsem provaz a svázala mu ruce po míru, co to jen šlo, aby jimi už jen tak nepohnul. Holky ho mezitím držely, a když bylo třeba, vrazily mu pár facek do toho jeho slizkýho ksichtu. Jedna z nich potom vzala roubík a narvala mu ho do huby, aby už nemohl promluvit. „A teď budeš držet hubu, dokud ti to nedovolím.“ Pokračovala jsem ve svém vychovávání a znova ho kopla, ale tentokrát do beder. Přidělaly jsem ho k mřížím cely a svázaly mu i jeho nohy, aby nás nemohl pokopat. Dnes jsem měla velkou chuť mu ukázat, kdo je tady paní, vzala jsem si pro to pár bičíků, kterýma jsem ho chtěla pořádně zmydlit. Nejprve jsem vytáhla ten nejmenší a dala mu pár ran do obličeje. Holky ho pořádně držely, aby mi neuhnul. Bylo vidět, že mu to působí bolest, ale stejně tak mu z toho stálo péro. Chytla jsem mu proto jeho ptáka a pořádně mu přes něj švihla. „Tak ono tě to ještě vzrušuje, ty prase jedno? No to si počkej.“ Zašeptala jsem mu do ucha a svým hubeným, ale za to velmi špičatým kolenem, jsem ho několikrát kopla do koulí. To už se mu přestávalo líbit. Stočil se do klubíčka a už z něho byl ubožák. Chtěl křičet, ale nešlo mu to, ten roubík měl totiž tak pevně přichycený, že s ním nehnul.

Hned potom jsem vzala svůj větší bičík a začala mu bičovat jeho holý zadek. Každou ránu jsem si užívala stejně tak, jako on si užíval každej šuk se ženou proti její vůli. Jen ať trpí!

Když už bylo vidět, že je jeho zadek zrudlý a někde mu dokonce tekla krev, ohly jsme ho do pozice psa a narvaly mu anální kolík do zadku. „Takhle to chutná, když se ženský někdo proti její vůli hrabe v kundě a ještě si to užívá. Nepříjemný že? To je i pro ně, ty zmetku.“ Tahle věta mi dodala ještě větší hněv, a tak jsem ho tím análním kolíkem začala šukat a vůbec jsem ho nešetřila. Jedna z holek ho mezitím držela a druhá sundávala roubík. „A teď mi koukej pořádně olízat boty, ty špinavá nicko. Dělej, pořádně mi je očistíš, a opovaž se mi tam nechat kousek hlíny, nebo tě bude čekat peklo.“ prohlásila druhá kamarádka, která mu zarazila botu do huby. Poslušně lízal a ani necekl. Už si to nedovolil, jen držel jako děvka a my si na něj náramně užívaly. Když jí olízal boty, sundala si je a narvala mu své smradlavé ponožky do huby, aby je pořádně sežvýkal. Nejen boty a ponožky, ale i chodidla musel lízat, až z toho měl podrážděný jazyk. Dobře mu tak, zmetkovi.

A co s ním bylo pak? Škemral o to, abychom už toho nechaly a že už to dělat nebude, jako každý mimino, co vidí o Vánocích čerta. Nechaly jsme ho tam svázaného až do dalšího dne. A tahle jsme tam chodily den co den po celý týden.

A jestli se změnil? To uvidíme, až ho pustí z lochu, ale myslím si, že si už bude dávat pořádnýho majzla, aby se tu znova neocitl.

Co na to říkáš? Líbí se ti to? Napiš mi o tom!!!