Moje sissy kamarádka

Jednoho dne při našich pravidelných večerních posezeních u filmu a vína, se mi můj nejlepší kamarád, říkejme mu S. pro zachování diskrétnosti, s něčím svěřil.

“Nevím, jak to říct… je to pro mě hodně citlivé, ale myslím, že bys mi mohla pomoct, když už se tak dlouho známe.”

“Povídej, povídej, můžeš se mi svěřit s čímkoliv, co tě trápí” ujistila jsem ho.

“No, někdy si rád představuju, že jsem holka a vzrušuje mě to… myslíš, že bys mě mohla naučit, jak být holka?” řekl s pohledem upřeným stranou k zemi.

Kamarádili jsme se předtím už roky a vnímala jsem, že byl vždy spíše plachý a tichý, ale i tak mě překvapilo, že si přeje být žena. Ale chci být dobrá kamarádka a podporovat ho… navíc mi přijde velmi zábavná představa, že bych z takového velkého a silného chlapa udělala křehkou dívenku.

“Myslíš, že bys chtěl být holka? Jako vážně projít změnou pohlaví? Nebo je to pro tebe jen sexy představa?” zeptala jsem se, abych si ujasnila, na čem je.

“Nejsem si jistý, jestli to sahá dál, než za mou masturbační fantazii. Možná, že ano.”

Zněl velmi nejistě a stydlivě..

“Víš, už když se takhle hezky stydíš a červenáš, tak mi začínáš připadat jako holka” zasmála jsem se.

“Opravdu?” Oči se mu rozzářily a v obličeji měl výraz radostného očekávání.

“Naučím tě být žena, ale musíš mi slíbit, že to vezmeš vážně. Pokud máš být holka, musíš být správná holka!” nadšeně přitakal.

“Víš co? Začneme tím, že ti ukážu svůj make-up!” řekla jsem rozhodně. S. byl mým návrhem nadšený, měla jsem velkou radost, když jsem viděla, jak ožil.

“Máš studený podtón pleti, úplně jako já, takže můj make-up by ti mohl taky slušet.” Odvedla jsem si ho do koupelny a začala mu, vlastně teda jí, ukazovat celý svůj arzenál líčidel. “Máš nějaké jméno, kterým bys chtěla být oslovovaná?” Moje otázka ji trochu zaskočila, chvíli se zamyslela a pak řekla, že o jméně ještě nepřemýšlela, že si u sebe v hlavě zatím říká prostě jen sissinka. Tak jí tak budu říkat taky. “Podívej, sissinko, nejdřív ti musíme trochu zakrýt stopy po fouskách. Takže ti nanesu concealer smíchaný s trochou růžového korektoru.” Začala jsem jí nanášet korektor. Kromě fousků jsem jí pomohla zamaskovat i kruhy pod očima a bár boláčků různě po obličeji. Dala jsem jí stíny, linky a řasenku a pak jsem jí nanesla foundation na celou tvář, abych jí trochu sjednotila barvu. Celé jsem to doplnila něžnou růžovou tvářenkou a pěknou zářivou rtěnkou v podobném studeném odstínu růžové. Sissinka vypadala moc spokojeně.

Prohlédla jsem si ji od hlavy až k patě. “Máš už doma nějaké holčičí oblečení?” Zase uhla pohledem a přiznala, že zatím jen fantazírovala a plánovala si outfity u sebe v hlavě. Tak jsem navrhla, že můžeme projít stránky různých obchodů s oblečením a něco pro ni vymyslet. Následující tři hodiny jsme strávily ponořené do prohlížení různých obchodů, líbily se jí převážně elegantní věci: dlouhé saténové sukně, halenky se stojáčkem, úzké sukně v byznys stylu, které krásně obepínají postavu, byla nadšená snad pro každý třpytivý doplněk, na který jsme narazily a nejvíc se jí libily jedny velmi něžné a decentní cartier hodinky. “To je ale pěkně drahý špás,” upozornila jsem ji “na takové šperky si zatím moc nemysli. Vím, že jsi jako programátorka dobře placená, ale i tak raději utrácej opatrně.” Sissinka řekla, že to ale vůbec nevadí, že sice vím, že je dobře placená, ale nevím, až jak moc dobře. “Klidně bych mohla koupit i jedny pro tebe, abychom spolu ladily, když jsme nejlepší kámošky.” To mě docela zaskočilo. Myslí to vážně? Tak drahou věc jsem doma ještě neměla. Ale v závalu nadšení jsem souhlasila. Představa, že bych dostala takový dáreček, mě hodně vzrušila. Sissinka mi slíbila, že to zařídí a donese mi je.

Další dny byly plné nakupování. Chodila jsem s ní vždycky do kabinky, aby to vypadalo, že si ty dámské hadříky jdu vyzkoušet já. Přece jen se před cizími lidmi styděla a navíc bylo moc krásné mít společné tajemství. Hned na začátku jsme pořídily úzkou sukni po kolena, saténovou halenku s vázáním u krčku a silonky. Během toho Sissinka koupila i pár dárečků pro mě. Byla mi moc vděčná, že jí takhle pomáhám a učím ji. Sissinka si moc chtěla koupit boty na vysokém podpatku, i když jsem ji upozornila, že je lepší začínat s menšími podpatky, aby mohla bezpečně trénovat. “Stejně budu chodit jenom doma, ne po nějaké nerovné dlažbě.” argumentovala. Koupila si krásné, ale decentní černo-červené lodičky s řemínkem kolem kotníku. Ten jsem jí doporučila já, aby měla v botce trochu lepší podporu. Vždycky, když jsme něco koupily, jsme potom hned běžely ke mně domů, aby si to mohla v klidu a beze strachu obléct.

Chodily jsme v podpatcích sem a tam po chodbě, aby se naučila být na nich stabilní a elegantní. “Nedávej tolik pohybu do ramen, to nepůsobí ženský, snaž se pohupovat spíš v bocích” radila jsem jí. Sissinka byla moc dobrá a šikovná studentka. Vždycky pak trénovala ještě sama doma a tak byl na každé lekci znát obrovský pokrok. Byla jsem na sebe hrdá, že pro ni mohu sloužit jako vzor ženskosti a elegance. Časem, jak její šatník rostl, jsem ji naučila kombinovat různě barevné a střižené oblečení tak, aby se sobě vždy líbila a vypadala trendy.

Už předtím jsme byli nejlepší kamarádi, ale teď, coby nejlepší kamarádky, jsme si byly ještě mnohem bližší. “Víš, nikdy jsem si nemyslela, že můžu být někdy takhle šťastná!” řekla mi jednou se slzami v očích. “Jsi moje nejlepší sissy kamarádka a mám tě ráda takovou, jaká jsi, ať už budeš kluk nebo holka.” ujistila jsem ji. Dojatě jsme se objaly a cítily jsme, že nás toto přátelství obě posunulo v životě někam dál a obě jsme se hodně naučily. Asi měsíc po svém slibu Sissinka opravdu dokázala pořídit dvoje Cartier hodinky a donesla mi je. A tak bylo naše přátelství stmeleno krásným sladěným šperkem.