Mistr a Markétka na dálku
"Té, která mi nedala spát (jak mě občas štvala), a tak jsem měl víc času psát."
Byla středa a oni dva měli volno. Dělila je vzdálenost, a přitom chtěli být tak moc spolu. Navrhl jí, že by si mohli zkusit zavolat a domluvit se, co se dá dělat. S voláním souhlasila, ale s dalším už ne. Cítila, že by jí to hodně zasahovalo do soukromí, a to chránila nade vše. A přitom v jejich představách již dva měsíce byl jen on, pocity štěstí a blaha jí přinášelo pomyšlení na něj.
Zavolali si, promluvili o obecných věcech, zasmáli se. I na myšku došlo. Poprvé se nehádali. To proto, že oba dva čekali na to, co muselo přijít. „Kde jsi?“ zeptal se Mistr, „V autě,“ odpověděla Markétka a zasmála se. „A není Ti tam moc teplo?“ „Ne, není, u nás je pod mrakem.“ „U nás teplo je.“ „U mne je teplo jen uvnitř…“
Poslouchala jeho hlas, který se jí tak líbil. V hlavě si ho představovala dle minulé schůzky. Jestlipak má dnes na sobě také košili a kravatu, napadlo ji. Pociťovala, že je již hodně vzrušená. Vždy stačilo, aby jí ráno napsal a hned začala být vlhká. Kde se ta chemie vzala, to nevěděla, byla tu a byla silná. Zároveň tu ale bylo i poutu, které ji pevně svazovalo…
Hladila se po stehnech a rukou si zmáčkla prso. Její velká prsa mužům vždy poskytovala to, co po ženách požadovali. Stiskla ho a celým tělem jí projel blesk. Bradavky měla vztyčené, trčely z podprsenky. Rozevřela nohy a rukou si zajela ke klínu. Bylo to tak hezké a příjemné. A on byl přitom tak daleko. Měla si vzít šaty, napadlo ji. Rozepla zip a povolila opasek. Vyprávěl jí o procházce lesem, kolem řeky a splavu. Představila si, jak by ji na tom splavu mrdal a vzdychla do telefonu. Určitě pochopil. Stáhla si kalhoty a ruka jí zajela do černých květinkových kalhotek. Již byly nasáklé její šťávou. Pak je prodá po netu, blesklo jí hlavou.
Prsty stiskla závoj a počala ho třít. Takto to měla ráda. Palcem zatlačila na pahorek lásky, hezky vyklouzl a poskytoval jí tak žádanou a nutnou rozkoš. Měla ho vystouplý a napuchlý krví, byl tak veliký… Jezdila po něm jako po myšce u počítače a prsty zasunula dovnitř. Ocitla se ve vodním království. Velmi mokrém vodním království. Rukou zajela až dozadu, věděla, že je hodně hluboká a ta hloubka jí poskytovala rozkoš. Představila si, jak by do zajížděl on svou špičkou, narážel do ní a klínem drtil její klín. Telefon položila vedle na sedadlo a dala ho na hlasitý odposlech. Volnou rukou zajela do klína, nabrala šťávu a prsty vsunula do pusy. Velmi ráda se ochutnávala, byla to její každodenní potřeba. Nechutnala kysele, ani slaně, spíše mírně planě a nenásilně a silně u toho voněla. Ta vůně ji dostávala do extáze. A nejen ji. Změnila se ve stroj na šťávu. Jen ji polykala a ruku do sebe vrážela rychleji a rychleji. Už se neovládala s zasunula dovnitř celou pěst. Druhou ruku ihned přitiskla na pahorek, aby byl prožitek s Mistrem opět ten nejsilnější. Vzdychala a křičela, nebyla žena do paneláku. Svými pohyby a vahou rozpohybovala auto, které se nyní třáslo v jejím rytmu. Zvrátila hlavu, vytřeštila oči a jen cítila, jak se jí před očima vytvořila mlha z toho silného a krásného prožitku, který ji celou prostoupil. Kapkami šťávy ozdobila kalhoty, sedalo i desku auta. Nevadilo jí to, za ten pocit to stálo. Nabrala šťávu, který z ní prýštila do ruky, a všechny prsty si vsunula do úst a sála a sála… Mistr opět dosáhl svého.
Povídal jí o procházce, na které včera byl. S ní by mu na ní bylo ještě lépe, měl však stálou partnerku. Dohodli se, že kvůli vášni, která mezi nimi je, neohrozí své blízké. Chtěla to tak Markétka a chtěl to tak i on.
V telefonu postřehl, že zavzdychala. Znal ji a věděl, co se v ní odehrává. Ztišil hlas, počal mluvit pomaleji a hodně zřetelně. Dával důraz na každé slovo, aby si ho mohla vychutnat. Nespěchal, dopřál jí mít výjev v hlavě a doplňoval do něj jen slova. Ona již vůbec nemluvila, jen vzdychala. Nazýval ji překrásnými jmény, používal zdrobněliny. Vzdychala a vzdychala a on už byl také napnutý. Naštěstí byl doma, seděl v pokoji v křesle. Povolil si pásek, aby tlak nebyl tak silný. Věděl, že nejdříve bude jeden a až po něm druhý. Takto si to s vlčicí dohodli, to jim přinášelo nejvyšší stupeň uspokojení.
Hlasitost v telefonu se zvýšila a Markétka zněla jakoby z větší dálky. Pochopil, přepnula telefon na hlasitý odposlech, aby měla obě dvě ruce volné. I když – Markétka vždy věděla, co s volnýma rukama má dělat. Byla hlasitější a hlasitější, vzdychala, zrychleně dýchala. Křičela. Silný nádech… A ticho. Už se nedokázal udržet, v hlavě měl obraz Markétky, která právě dosáhla svého štěstí a teď tam sedí s roztaženýma nohama, vytřeštěnýma očima a v hlavě jí explodují granáty. A nejen v hlavě, jak ji znal. Ochutnává se, napadlo ho.
Stáhl kalhoty až ke kotníkům, přepnul telefon na hlasitý odposlech a díval se na své šedé boxerky, které se pnuly až k pupíku. Tak hodně se mu líbila. Nikdy by ji nenechal v lese jako chvojí, na to mu bylo hodně vzácná. Pohladil si špičku a představil si její ruku. Její pevný stisk její masivní rukou. To stačilo. Sundal boxerky, posunul se zadečkem dopředu, aby měl dostatek místa. Kdyby tu teď byla, roztáhl by jí palci pusu od ucha k uchu a ona by ho pevně obemkla rty. Silně a slinami a pusou by mu způsobila slast. Markétka byla v těchto otázkách přebornice, většinu života zasvětila uspokojení.
Objal ho svou rukou. Cítil žár a pulz. Dnes to chtěl mít trochu jiné. V poličce měl Neurogenu, kterou si v zimě mazal ruce, protože má suchou kůži. Vzal ji a zmáčkl uzávěr. Z tuby vystříkla bílá hustá tekutina. „Uvidíme, kdo bude stříkat lépe,“ usmál se. Ruku měl plnou chladivého gelu. Obejmul jí svůj penis a stáhl ji pevně až k varlatům. Pohled mu přitáhla magicky rudá špička. Chvíli se na ni díval a sípavě dýchal. Tohle se nedá vydržet…
Začal jezdit nahoru a dolů, zrychloval. Tekutina mu tekla po ruce i stehnech, to ho jen více a více vzrušovalo. Před sebou viděl Markétku, ta její překrásná velká prsa a vztyčené bradavky. Byla pro něj bohyní. Hlasitě dýchal. Tohle se nedá vydržet, ještě několik tahů, ještě, ještě…
První, co ho napadlo, bylo, že kdyby tady opravdu byla, tak by teď vypadala bíle. Tak silný výstřik už dlouho neměl, doma ho nedosahoval. Zasáhl si prsa, i krk. Bylo to tak silné, že se třásl, a ještě stále hlasitě oddychoval. Prsty druhé ruky nabral svou šťávu a prsty si ji vložil na rty. Měl na nich teď vrstvu své bílé lepkavé tekutiny. Té, které tak chutnala Markétce. Olízl a polkl.
V tomhle si budou rozumět.
