Lockdown
Lock down. Všichni sedí doma na zadku a nikam se nemůže. Ve snu by mě nenapadlo, že něco takového zažiju natož, že to bude trvat tak strašně dlouho. Zkouším se ptát sám sebe, co mi nejvíc chybí? Čím nejvíc trpím? Co mi na tom sakra tak vadí? Za prvé trpím tím, že už rok se nemluví o ničem jiném než o posraném Covidu, nebo Sars Cov 2. Ani kurva nevím, jak tomu malému čínskému hajzlovi říkat? Každý kdo má do prdele díru tomu rozumí, každý by to řešil jinak. Ostatně Češi vždycky a všemu rozumí. FB je těch rozumbradů plný. Já na to nemám názor. Nerozumím tomu, a když něčemu nerozumím, tak sedím a posluhám ty, co o tom něco vědí. Za druhé mi nejvíc chybí ztracený fyzický kontakt. S kýmkoliv. Kdekoliv. Hlavně když má krásné nohy a trochu té šedé kůry mozkové.
Škoda, že nevypukla epidemie, která by způsobovala, že by všechny holky do čtyřiceti let musely odevzdat svoje boty. Conversky, vansky, baleríny, lodičky, kozačky, plátěné kecky, plážové žabky… Všechny povinně odevzdat tady tomu pánovi. On je na to odborník. Lepšího nemáme. Studoval to dvacet let po celém světě. Ten odborník bych byl samozřejmě já. Seděl bych v kanclu obloženém dřevem, v koženém křesle, kravata, drahá propiska a sekretářka by mi selektovala pacientky podle věku, barvy vlasů, velikosti nohy, kotníků, obvodu pasu. „Maximálně do velikosti 38, ty větší už nejsou tak pěkné…. Ne tuhle ne! Slečno asistentko! Snad jsem vám jasně řekl, že dneska bereme silonky a concersky, lodičky a baleríny jsou ve čtvrtek…“ Pořád by mi zvonil velký telefon na stole. „Cože? Má francouzskou manikúru na nehtech na noze? Aha…aha…no hele Karle, tak ať se za mnou staví v pátek, to mám plážové žabky, se jí no to kouknu, zhodnotím a uvidím, co se dá dělat. Není zač Karle, čau v sobotu na tenise. Nic Karle, jsi kámoš, pro tebe to udělám grátis…“ Holky by se culily v řadě před mými dveřmi a já bych určoval podle vůně jejich nožiček, jestli půjdou do karantény nebo ne. V karanténě by musely nosit to, co bych jim řekl já. „Nebojte se slečno jenom to trochu zašimrá a už to bude. No vidíte, že to nic nebylo…..ne opravdu ne slečno, stačí jenom jedna noha!“ Ach jo. Škoda že nevypukla tahle pandemie. Byl bych v první linii a lidi by mi tleskali na balkónech. Od Morlora bych dostal 28. října ve Vladislavském sále státní vyznamenání za zásluhy o stát. Řád bílé conversky.
A teď vážně! Až tahle pakárna jednou skončí a my vylezeme z té šedivé nory, pořádně se protáhneme na sluníčku pamatujte si, že chlapi jsou na tohle úchylní všichni. Každý se rád dívá holkám po nohách. Jasně, ne každému jako mě, při tom projede hlavou film, ve kterém se mi odehrávají scény, co všechno s těma nožičkama dělám. A vy to moc dobře víte vy potvory! A proto na nás ty svoje kotníky, nohy a lýtka tak vystavujete. A já vám za to děkuju. Jen tak dál. Mě se to líbí. Bože, už ať je léto….
A až potkáte na chodníku chlapa se sklopeným zrakem k zemi, tak to jsem já. Poznáte mě podle té černé siluety z mého profilu. A ano, opravdu jsou ty černé vlasy moje...😊
