Letní dobrodružství
Ležela jsem na lehátku u bazénu, slunce mi hřálo kůži a kapky vody mi pomalu stékaly po těle. Měla jsem na sobě jen titěrné bikiny a bylo mi jasné, že nejsem jediná, kdo si toho všiml. Cítila jsem na sobě jeho pohled – soused, kterého jsem vídala celé dětství, ale teď jsem ho začala vnímat jinak.
„Neměla bys být opatrnější?“ ozval se za mnou jeho hlas.
Otočila jsem se a uviděla ho opřeného o plot. Měl na sobě jen kraťasy a vlasy ještě mokré od vody. Usmíval se, ale v očích měl něco, co mě nutilo zatajit dech.
„A před čím přesně?“ pousmála jsem se a provokativně si lehla na bok, takže mi horní část bikin sotva držela na místě.
Překročil plot, aniž by ze mě spustil oči. „Třeba před lidmi, co nemají úplně nevinné myšlenky.“
Srdce mi začalo divoce tlouct. Možná měl pravdu. Možná bych opravdu měla být opatrnější. Ale místo toho jsem se jen usmála a lehce si skousla ret.
„A co když se mi ty myšlenky líbí?“ zašeptala jsem.
Viděla jsem, jak se mu napjaly svaly na pažích, když ke mně přistoupil blíž. Vzduch mezi námi jiskřil napětím, letní vedro bylo najednou ještě spalující.
A já věděla, že tenhle den se zapíše do mé paměti… hodně hluboko.
