Lekce za neposlušnost

„Vysloužila sis jen za dnešek dva tresty. Tímhle posledním zaváháním jsi z toho udělala tři. A nebudu tě šetřit, malá. Přehnala jsi to.“

Jen jsem naprázdno polkla a pokusila se pohnout v jeho sevření. Ale ihned mi na zádech přistála tvrdá ráa jeho dlaní. „Odnaučila ses poslouchat, malá. Ale neboj, to po téhle lekci zase budeš perfektně ovládat.“

Jeho sevření povolilo a odstoupil ode mě pár kroků. Z pod sklopených očí jsem postřehla, jak vsouvá ruce do kapes a opírá se zády o zeď.

„Stoupnout.“ Jeho hlas na mě udeřil hůře než jeho důtky a já se ihned zvedala z podlahy. Zcela automaticky jsem založila ruce za zády a klopila pohled k jeho nohám.

„Posuň se nad ty úchyty v zemi.“ Zmateně jsem se rozhlédla po podlaze a až teď jsem si všimla nenápadných železných ok zabudovaných v dlažbě podlahy. Hrklo ve mně a pocítila jsem, jak mi naskakuje husí kůže, ale ihned jsem se přesunula na požadované místo a znovu poslušně sklopila pohled k podlaze.

„Svlékni se. Celá.“

Jeho hlas byl stále plný rozhořčení a nedovolal jakékoliv pochybnosti nad silou jeho rozkazu.

Ihned jsem vztáhla ruce a svlékla okamžitě košili i kalhoty. Ale v té chvíli jsem si vzpomněla na obvázané ruce a neschopnost rozepnout zapínání na podprsence. Ale teď jsem nemohla zaváhat ani na vteřinu. Jenže sotva jsem se pokusila sevřít dlaně kolem zapínání, usykla jsem bolestí.

„Dělej!“ Cukla jsem sebou při jeho ledovém příkazu a ihned mi došlo, že pokud si dlaně roztrhnu, jen mu tím dám záminku k dalšímu trestu. Což je taky dobře.

Skousla jsem rty a bez ohledu na bolest jsem sevřela dlaně naplno a pocítila konečně, jak zapínání polevuje. Úlevně jsem spustila ruce dolů a nechala spodní prádlo sklouznout na podlahu. A znovu poslušně zkřížila ruce za zády. A nastalo uši drásající ticho.

Snažila jsem se kontrolovat svůj vlastní zrychlená dech a jen několikrát naprázdno polkla. Až konečně jsem uslyšela jeho pohyb.

Přistoupil ke mně a postavil se mi za záda. Náhle zarachotilo něco nade mnou ve stropě a on mi hrubě chytil za zápěstí. Během chvilky jsem měla obě ruce sevřené v pevných železných poutech a vzápětí na to mi je pevný provaz táhl vzhůru. Pochopila jsem. Úchytná oka v podlaze nebyla jediná. Ty samé, včetně navíjecího mechanismu jsou patrně ve stropě. A Daivd mě opravdu šetřit nechtěl. Nezastavil navíjení, dokud jsem nestála jen stěží na špičkách a do očí mi vhrkly slzy z bolesti v ramenou. Za sebou jsem uslyšela klapnutí zásuvky a vzápětí na to mi pře oči přetáhl černou masku. Během vteřiny jsem se ocitla v naprosté tmě a pouze jsem nakláněla hlavu za zvuky z jeho pohybu. Znovu někde klapla zásuvka a mě náhle zastudilo něco kovového na rtech. Ale ihned mi to bez varování hrubou silou strčil do pusy. Ihned jsem poznala onen nástroj, železný pavouk zabraňující kousnutí a umožňující až to nejzazší rozevření úst. A měla jsem pravdu. Po chvilkové manipulaci s ním v mých ústech, kdy si David dával záležet, aby spočíval přesně na dásních a zadních stoličkách, se začal pavouk rozevírat. Ještě naposledy jsem naprázdno polkla, věděla jsem, že pak už to nebude možné, a už se jen snažila uvolnit čelisti. Věděla jsem dobře, že při snaze tlačit proti pohybu rozvoru, mohu si klidně čelist vyvrátit. Během chvilky jsem nedobrovolně začala dýchat ústy a cítila stékající sliny. Ale náhle mě jeho dlaň prudce chytla za vlasy a strhla hlavu do záklonu. Bolest v ramenou se zhoršila a já již nezvládla zabránit bolestnému povzdechu.

Ale okamžitě mi na tváři přistála tvrdá rána hřbetem jeho dlaně. „Ticho, malá.“

Hrklo ve mně. Znovu se vrací jeho starý zvyk vyžadující naprosté ticho, i navzdory stupňující se bolesti či vzrušení. A náhle mi došlo, že to opět znamená spousty bolesti.

Chvilku bylo ticho, ale pak jsem pocítila jeho tělo za svými zády. Jeho dlaň mi několikrát tvrdě přejela zadeček a bez varování zajela přímo na ní. Ruce měl studené a jen několikrát mě tvrdě stiskl, než jeho prsty zajely dovnitř. Jen stěží jsem potlačila zasténání a snažila se uklidnit zrychlený dech. Ale on okamžitě přidal na síle i počtu prstů. Věděla jsem, co přijde. Během chvíle mi dorážel dovnitř téměř celou dlaní, ale stále ne úplně. Ale v momentě, kdy mě pevně druhou rukou chytil za bok a přinutil mě prohnout se v zádech, věděla jsem, co přijde. A náhle jsem zcela neplánovaně instinktem strhla nohy k sobě, i když jsem se tím téměř celou vahou pověsila za již tak bolavé ruce.

Ale zaslechla jsem jen jeho nesouhlasné povzdechnutí a ihned jsem pocítila, jak mi kolem kotníků utahuje ta samé pouta, co na rukou. A během pár okamžiků už mechanismus úchytů v podlaze zavrčel a táhl mi nohy do strany od sebe. Ještě o trošku povolil délku pout na rukou, ale jen aby docílil širšího roztažení nohou. Vzápětí jsem uslyšela jen další klapnutí zásuvky a vzduchem svistly napřažené důtky. A jeho rány byly tvrdé. Obcházel mě kolem dokola a nenechal jediné místo na mém těle bez povšimnutí. Po čtvrté ráně přes prsa jsem to již nevydržela a sklonila hlavu k hrudníku. Snad abych alespoň trochu uvolnila tomu žáru. Jenže okamžitě mě tvrdě uchopil za vlasy a hlavu mi strhl nazpět do záklonu. „Ještě jednou povolíš z pozice a svážu tě daleko hůře. Jasné“? Co mi záklon hlavy dovoloval, přikývla jsem a uslyšela jeho spokojené pousmání.

„Prohni se a vystrč zadeček.“ Co mi pouta dovolala, prohnula jsem se v pase a vystrčila zadeček co nejvíce to šlo. Ale neskutečně z toho bolela záda i svaly na nohou a rukou. Ale věděla jsem, že se nesmím pohnout zpět.

A jeho důtky začaly dopadat v rychlém sledu na záda a hýždě. Tak strašně moc to pálilo. Zrychlený dech už jsem nedokázala ovlivnit a během chvilky jsem nezastavila už ani sténání. Ale jeho tvrdost ran se stupňovala a opět začal své oblíbené série. Čtyři rány z boku přes hýždě, pátá přes rozkrok. Čtyři rány přes záda, pátá přes rozkrok. A vždy ta pátá byla nejhorší. Svíjela jsem se v poutech a marně se snažila jakkoliv uniknout bolesti. Ale nebylo úniku a přesně to on chtěl. Při páté sérii mi při poslední ráně z hrdla vyšel bolestný výkřik a znovu jsem v zoufalosti sklopila hlavu dolů. Tak moc už to pálilo. Ale náhle mě znovu pevně jeho dlaň chytla ve vlasech a strhla hlavu zpět do hlubokého záklonu. „Uhnula jsi z pozice. Trest tě nemine.“ Tělem mi projelo zachvění a jen stěží jsem zklidňovala sténání. A dlouho byl klid. Jen jsem slyšela, jak otevírá více zásuvek a s něčím manipuluje. A náhle mi jeho ruce znovu vjeli do vlasů a během okamžiku mi svázal vlasy do culíku. Začínala jsem tušit, co mě čeká. A také ano. Po další chvilce mě jeho dlaň pevně chytila kolem boků a druhá mi rovnou tvrdě chytla za rozkrok a vytáhla ještě výše. Náhle mě přímo na zadečku zastudil nějaký gel a jeho studené prsty ho začaly roztírat okolo a postupně jeho prsty zajížděly i dovnitř. Nejdřív jen, po chvíli dva, tři, až jsem znovu vykřikla, když mi do zadečku zasouval téměř celou dlaň. Ale jen mě tvrdě udeřil přes bok a odtáhl se. „Neboj se, malá. Už jednou jsem tě odnaučil kňourat při každé sebemenší bolesti, odnaučím tě to zas. Připrav se.“ Aniž by mi dal čas pochopit význam jeho slov, přiložil mi k zadečku něco velkého a studeného a ihned to začal tlačit a zasouvat dovnitř. Bylo to tak moc obrovské. Snažila jsem se tomu vykroutit, ale jeho druhá ruka mě pevně držela a nenechala mě uhnout ani o milimetr. Znovu mi z hradla vycházely výkřiky zoufalství, ale tentokrát si jich nevšímal. Stále se plně věnoval pouze zásunu oné věci. Trvalo to tak moc dlouho, měla jsem pocit, že mě chce roztrhnout. Ale konečně přestal, patrně už to bylo celé uvnitř. Tlačilo to do všech stran. Bylo to neskutečně dlouhé a široké a pomalu mi to znemožňovala se jen nadechnout, abych s tím nepohnula. Ale David tím nekončil. Znovu mě tvrdě uchopil za svázané vlasy a vzápětí znovu zahýbal onou věcí dole. Ucítila jsem provaz na svých zádech a stále větší a větší tlak tam dole. A došlo mi to. Znovu mi svázal vlasy k oné věci dole. Čím více jsem chtěla sklonit hlavu, tím více jsem táhla onen předmět v zadečku nahoru a naopak. Pokud jsem chtěla polevit tlaku tam dole, málem jsem se sama tím záklonem dusila. Dýchání bylo tak obtížné a způsobovalo bolest odevšad. Ale za sebou jsem uslyšela jeho tiché pousmání. „teď už nebudeš kňourat, malá.“ Měl pravdu, bez potřebného dechu jsem stěží mohla křičet či jen sténat. A David se vrátil k původnímu plánu a znovu tvrdě zajel čtyřmi prsty přímo dovnitř. Chtěla jsem se prohnout, jakkoliv uhnout tomu tlaku, ale každým pohybem jsem jen zhoršovalo tlak na zadeček. A David se nenechal mým evidentním zoufalstvím odradit. Tvrdě neustále dorážel dlaní v mém klíně až náhle jsem uvnitř pocítila na okraji klouby jeho ruky. Ztuhla jsem. Vím, jak moc bolí mít uvnitř celou pěst. A naštěstí David zpomalil také. Ale jen zpomalil. Čím dál větší silou tlačil sevřenou dlaň vůči mému rozkroku až náhle mé svaly kolem povolily a jeho pěst vnikla dovnitř. Z hrdla mi vyšlou zoufalé zasténání následované zběsilým kašlem. Ale on si toho nevšímal. Tlačil pěst dál a výš až narazila zevnitř na stěnu. Cítila jsem slzy stékající pod maskou a marně jsem se snažila popadnout dech, ale záklon hlavy mě neustále dusil. A David pokračoval. Stáhle ruku o kousek zpět, ale jen proto, aby přirazil rychleji nadoraz. A znovu zpět. A znovu tvrdý příraz. Bolest, jakou tím způsoboval byla na samé hranici zvládnutí. A každým přírazem zároveň napínal spojení v zadečku.

Ale přes to všechno jsem pocítila mokro, jak stéká po jeho ruce.

„Máš svolení.“ Uvnitř mi jsem pocítila silné pnutí přicházejícího orgasmu a jak postupně přehlušoval i bolest. Ještě více přidal na síle a dokonce sám zatáhl za provaz vedoucí k zadečku a ještě zhoršoval tlak tam dole. Ale během pár okamžiků mým tělem projel nezvladatelný třes a nebýt pout na rukou, zhroutila bych se k zemi. Ještě několik chvil setrval rukou uvnitř vnořenou na maximum, ale po chvilce ji zcela vytáhl a stejně tak pustil onu věc v zadečku. Mým tělem projel bolestný poslední záchvěv a pokusila jsem se narovnat na připoutaných nohách. Ale David mě náhle tvrdě udeřil hřbetem dlaně přes tvář a přitáhl si mě za provazy blíže ke svému tělu. „To není vše. Pamatuješ? Máš tři tresty.“ Přímo jsem cítila, jak jsem se roztřásla zoufalstvím. Ale David se jen zasmál a vzápětí jsem uslyšela klapnutí dveří. Odešel. Další z osvědčených trestů. Nechat subinku po orgasmu svázanou v té samé pozici a neumožnit ji odpočinek. Během chvíle jsem cítila mravenčení v nohou i rukou a neskutečnou bolest v neustále prohnutých zádech. Jak dlouho mě tu takhle chce nechat? A čas plynul a já pozvolna cítila, jak ztrácím cit v rukou. Ona velká věc v zadečku tak moc nepříjemně tlačila. V krku mě neskutečně pálilo od namáhavého dýchání ústy. A vteřiny se vlekly.

Konečně klaply dveře a já uslyšela jeho pevné kroky na dlažbě mířící ke mně. S nadějí jsem i navzdory pevným poutům naklonila hlavu na stranu a pokusila se uklidnit zoufalé sténání. Jeho parfém jsem ucítila v těsné blízkosti před sebou a náhle mě na tváři zalechtal jeho dech.

„Blíží se konec lekce malá. Pochopila jsi její účel?“ Jeho hlas byl tichý, mírný, téměř jakoby nepatřil muži, který mě tu nechal. Ale ihned jsem se pokusila jakýmkoliv způsobem přikývnout. Jenže v té chvíli se znovu napnutím pout pohnul onen předmět zasunutý uvnitř a já na okamžik naprosto bezvládně klesla v nohou. Bolest tam dole už byla k nevydržení.

Ale v ten okamžik jsem ucítila Davidovu silnou náruč, jak mě podepírá a tiskne si mé tělo k sobě.

„Hluboký nádech malá. Vysvobodíme tě z toho.“