Krátká návštěva

Byla to jen návštěva. Krátká, nevinná – aspoň měla být. Dveře se zavřely a s nimi i celý svět. Stál těsně za ní, cítila jeho dech na krku. Ani se jí nedotkl, a přesto se jí po těle rozběhl mráz. Stačil jeden pohled do zrcadla, jeden úsměv, a věděla, že se to stane.

Rukama jí sjel po bocích a přitiskl si ji zády na sebe. Jeho dlaně byly hladové, jisté. Přes oblečení cítila, jak moc ji chce. Otočila se, jejich rty se setkaly, nejdřív pomalu, ochutnával ji. Pak zrychlil. Silně, bez váhání. Vzala ho za tričko a stáhla dolů. Tělo měl pevné, teplé, žádná slova nebyla potřeba.

Zvedl ji a opřel o stěnu, sukně se vyhrnula nahoru, zadechla se, když jí zajel rukou mezi stehna. Byla už vlhká. Rozepnul kalhoty a vklouzl do ní jedním pevným pohybem. Zalapala po dechu, nohy kolem jeho pasu, prsty mu zatínala do zad.

Nebylo to jemné. Bylo to dravé, surové a nádherně upřímné. Znovu a znovu, dokud jí nevyrval hlas z hrdla. Držel ji, dokud nepřestala vibrovat ve vlnách rozkoše.

A když ji pustil, podíval se na ni s úsměvem:

„Říkalas, že jen na chvíli…“