Kouzlo krajkovaných ponožek

Byl to jen nepatrný detail, ale stačil k tomu, aby mu zatemnil mysl. Krajkové ponožky, bílé a jemné jako šepot na kůži, natažené po jejích štíhlých hebkých lýtkách, které se právě teď křížily pod stolem. S každým pohybem se krajka nepatrně posunula a on měl co dělat, aby udržel pohled na její tváři.

Anna si jeho pohledu všimla. Samozřejmě že ano. Byla to hra, kterou vedla ráda – a on byl tím nejvděčnějším protihráčem. Popíjela víno, pomalu, smyslně, a když odložila sklenku, konečkem boty se lehce dotkla jeho nohy. Lucas stiskl rty a v očích mu zajiskřilo.

"Máš problém se soustředěním?" naklonila se k němu a v jejím hlase byl nádech pobavení.

"Ty moc dobře víš, že mám," odpověděl tiše, nakloněný k ní tak blízko, že cítil vůni jejího parfému – sladká vanilka s něčím ostřejším, nebezpečně přitažlivým.

Anna se lehce usmála a v očích jí probleskla výzva. Pomalu se posunula na židli, tak aby lem šatů sklouzl kousek výš, jen natolik, aby ukázala ještě víc z těch krajkovaných zázraků na svých nohách. Lucas sevřel sklenici pevněji, jakmile jeho představivost vyrazila napřed.

"Myslím, že bychom měli odejít," řekl chraplavě, naklonil se k ní a prsty přejel po hřbetu její ruky. Její pokožka byla horká a jemná.

Sophie si s úsměvem skousla ret. "A kam bys mě chtěl vzít?"

"Někam, kde tě můžu obdivovat bez svědků."

Oči se jí zaleskly a v tu chvíli věděl, že tahle noc bude dlouhá, vášnivá a zanechá na jeho těle i mysli stopy, na které nikdy nezapomene. A všechno to začalo krajkovanými ponožkami…