Jsi dokonalá pohovka pro Madam

Přicházíš a klepeš mi na dveře. Otevíram a pokývnutím hlavy tě zvu dovnitř. Na sobě mám bílou blůzu, modrou saténovou sukni ke kolenům a boty na vysokém podpatku. Ukazuji ti směrem k pohovce a tobě dochází, proč jsi měl přijít celý v černém. Dokonale totiž s koženou černou pohovkou ladíš. Leháš si na ni a začínáš cítit, jakoby jsi s pohovkou začal splývat.

Pozorně si tě prohlédnu: "Skvělé, stal ses mým dokonalým polštářem." Otáčím se k tobě zády, vyhrnuji si sukni a sedám si ti na obličej. Tvoje hlava je dokonale zaplavena mým zadečkem. Tvůj nos ti mačkám svým krásným a voňavým spodním prádlem, což je jediná věc, která je mezi tvojí tváří a mým nahým zadkem.

Sedím na tobě celou svojí vahou a pěkně tě trápím. Pohodlně si dávám nožku přes nožku. Cítím se v klidu a bez výčitek, že tě používám jako svůj polštář k sezení. Jedním okem vidíš na mé nahé stehno a taky to, jak si nohou pohupuji nahoru a dolů. Přesně tak, jak to ženy dělají, když sedí na židli. Pak se přesunu na tvůj hrudník a z tváře ti sundám svou sukni, abych se na tebe mohla podívat. Boky mám přitisknuty k tvojí bradě.

Cítíš se být totálně ponížen a v mojí moci. Cítíš, jak ti obě moje půlky tlačí na hrudník a břicho. Sedím sice mimo tvou tvář, ale stále máš pod mou vahou problémy s dýcháním. Jsi překvapený, jak žena, která váží sotva 55 kg může být tak těžká.

Zeshora na tebe kouknu: " Jsi židle, gauč, podnožka. Přesně k tomu sloužíš. Kdykoliv si jen pomyslim, budeš mi k dispozici." I když už tě bolí hlava i hrudník neváháš odpovídat: "Ano, madam."

Ještě hodinu mi sloužíš jako má otrocká židle. Několikrát se zvednu, ale vždy se opět vracím a plnou vahou si na tebe sedám. Budeš dobrá židle, neodmlouváš, ani si nestěžuješ. Pak už se zvedám a pouštím tě domů. Zítra tě tady ale znovu očekávám!