Jen pro sebe

Večer. Ticho. Děti už spí a svět venku ztichl. Zůstala jsem jen já, můj klid… a to jemné napětí, co se mi usadilo v podbřišku už odpoledne. Stačilo jedno slovo. Jeden pohled. Jedna zpráva od něj.

Zhasla jsem lampu, nechala jen malou svíčku hořet na stolku. Sedla jsem si na postel, nohy přitáhla pod sebe a zavřela oči. Rukou jsem sklouzla po stehně až mezi nohy, kde jsem už cítila vlhké teplo. Jemně. Pomalinku. Jen bříšky prstů. Přes kalhotky. Přesně tam, kde to teď tak krásně pulzovalo.

Začala jsem se pohybovat v rytmu svých myšlenek. V představách byl nade mnou. Dýchal mi na krk. Flirtoval se mnou beze slov. Prsty se mi rozjely do rytmu a kalhotky už byly úplně mokré. A já? Ztracená v té chvíli, jen pro sebe.

Povzdechla jsem si. Zaklonila hlavu. A nechala se tím unášet… až do samého konce. Tichý, intenzivní výdech. A pak klid. Sladký, šťastný klid.

Možná si ty kalhotky zítra vezmu znovu. Anebo je pošlu dál. Komu budou vonět tentokrát?