Jak jsem začala být dominantní

Prakticky už od školky jsem nějak tušila, že tíhnu k BDSM, i když trvalo ještě mnoho let, než jsem to takto dokázala pojmenovat. Většinu života jsem se viděla v submisivní roli a byla přesvědčená, že nikdy dominovat nedokážu, i když jsem od přírody hodně sadistická. To se ale v posledním roce změnilo.

Asi před rokem jsem si našla slečnu, která je značně dominantní a tak se zdálo, že rozdělení rolí máme jasně dané. Ji bavilo mě bít a ponižovat a já jsem si to užívala. Ale taky nás bavilo, když jsem mohla být sprateček a provokovala jsem ji a ona se musela sakra snažit, abych byla zase poslušné kotě.

A jak jsem si zvykala provokovat a posmívat se jí, tak ve mně sílilo sebevědomí a schopnost rozhodovat se a udávat směr našemu hraní, podle toho, kdy se rozhodnu, že ji budu poslouchat. V některých situacích už jsem se přestávala cítit, jako submisivní sprateček, ale cítila jsem, že jsme dvě dominy, které spolu zápasí o to, kdo si svou dominantní pozici uchová. Pravda, většinou jsem prohrávala, ale tu a tam se mi podařilo zvítězit a svou slečnu posubit.

To jsem pak dávala volný průchod svému sadismu a užívala jsem si, jak jí můžu působit bolest a to jediné, co s tím ona dokáže dělat, je to, že se mě snaží líbat a lízat, aby mě rozptýlila a já se slitovala. Vždycky jsem u toho měla v hlavě i trochu toho spratkovství a těšila se na to, jak se mi bude později mstít, až se probere ze své submisivní role.

Jednou, když jsem jí dávala výprask rákoskou, jsem si to celé natočila na video a ráda jí ho teď pouštím, abych ji ponížila a připomínala jí, že je taky občas subík 😈. Video pro mě slouží jako mocná zbraň v boji o to, kdo z nás bude dnes v dominantní roli.

A tak jsem tedy zjistila, že mě baví být dominantní, baví mě ponižovat, ubližovat a týrat. Ráda si tyto své nově oblíbené koníčky vybíjím nejen na své partnerce, ale i tady na kalhotkomatu. Jsem totiž mocná a přísná Princezna a nebudu mít slitování s prostým lidem, který zapomíná, kde je jeho místo v mém království.