Já a můj Pán

A pak si vešel. Ty.

Uvnitř jsem se chvěla.

I teď se chvěju.

Podíval ses na mě a mnou to znovu projelo.

Jsem bezmocná. Nedokážu to ovládnout. Nedokážu myslet.

Jsem právě tady a teď a přitom nejsem.

„jsi v pořádku?“ zeptal ses něžně.

Jsem zpátky. Alespoň na chvilku.

A pak to přišlo. Tvá ruka na mém krku.

Exploze.

Jak může, tak „obyčejný“ dotek, způsobit něco tak silného?

Roztříštila jsem se.

Jako by si se mě dotýkal až do morku kostí. Cítila jsem tě každou buňkou v těle.

Třesu se.

Chci tu být.

Teď.

Tady.

S Tebou.

S Tvou rukou na mém krku to cítím ještě intenzivněji.

V hlavě mám jen jedno. Tak moc to chci.

Tvůj úsměv nad mou bezmocí, Tvá moc, Tvá energie.

Nedokážu myslet na nic jiného.

Chci to!

Chci abys byl můj pán. Chci tu být jen pro tebe. Chci být Tvá.

Tvá čubka.

Klečím na kolenou uprostřed obýváku.

Oči zavázané.

Řekl si jen “zůstaň” a tak tu sedím a čekám.

Poslušně.

Klidně. Nebo se tak alespoň snažím působit.

Navenek.

Protože uvnitř hořím.

Nechávám se těmi plameny spalovat.

Dovoluji jim mě pohltit celou.

Přicházíš zezadu. Nevidím Tě, jen slyším Tvůj dech.

Přiblížíš se těsně ke mně a políbíš na tvář.

Jsem tak ráda, že tu jsi.

Vrátil ses ke mně.

Cítím, jak mě pozoruješ.

Jak si vychutnáváš ten pohled.

I já si to užívám.

Topím se v tom pocitu naprostý blaženosti a bezmoci.

Tvé ruce, konečky Tvých prstů.

Dotýkej se mě prosím.

Miluju to!

Jemně mi přejedeš přes rty.

“Otevři pusu!” a tak otevírám.

Vím co přijde.

Těším se.

Nebyla jsem poslušná a tak vím, že si to zasloužím.

Opatrně mi ho vkládáš do pusy.

Cítím jeho známou chuť. Cítím vůni kožených pásků.

Roubík.

Můj roubík.

Utáhneš mi ho o chlup pevněji než vždycky.

Pásky se mi zaryjí do koutků tak pevně, až mi po tváři steče několik slz. Slz štěstí.

Štěstí, že tu mohu být s Tebou.

Že mi to dovolíš.

Pohlazení.

Facka.

Euforie.

Ztrácím pojem o realitě.

Ztrácím se celá.

V myšlenkách.

Vedle Tebe.