Hříšná Hra

Klára stála v přítmí hotelového pokoje, ruce svázané za zády jemným hedvábným šátkem. Měla na sobě jen krajkované kalhotky, její nahá prsa se zvedala v rychlém dechu. Oči měla zavázané.

Slyšela kroky. Pomalu, sebejistě se k ní blížil.

„Řekni mi, že to chceš,“ ozval se hluboký hlas těsně u jejího ucha. Byl to hlas, který ji už týdny pronásledoval ve snech.

„Chci to,“ vydechla.

Dlaně se jí dotkly na bocích, klouzaly po kůži tak pomalu, že to bylo skoro nesnesitelné. Zatnula prsty v pěst, když ucítila, jak jí zoubky přejel po rameni.

„Jsi nádherná, když se třeseš,“ zamumlal a prsty jí přejel po stehnech.

Stiskla rty, když jí najednou stáhl kalhotky. Chladný vzduch na její rozpálené kůži ji přinutil zasténat.

Pak na okamžik ustoupil. Ticho. Jen její zrychlený dech.

Najednou ucítila, jak jí po vnitřní straně stehna přejel něco chladného. Kůže jí naskočila husí kůží.

„Co to je?“ zašeptala.

Místo odpovědi ucítila, jak jí to jemně přitiskl na klitoris. Prudce vydechla. Byl to kov. Ledově chladný, ale jeho dotyk v ní rozpoutal žár.

„Hodná holka,“ pochválil ji, zatímco kov sklouzl níž. Jeho druhá ruka jí sevřela bok, přitáhl si ji k sobě.

Cítila jeho tvrdost, cítila, jak se o ni tiskne přes látku kalhot.

„Řekni mi, jak moc mě chceš,“ přikázal.

„Tak moc… že to bolí,“ vydechla, naprosto bez studu.

Odměnil ji hlubokým polibkem, zatímco jí jednou rukou zajel mezi nohy. Prsty se jí zabořily do zad, když ji začal pomalu trápit – dotýkal se jí přesně tam, kde to potřebovala, ale nikdy ne dost.

„Prosím…“ uniklo jí.

„Chci tě slyšet víc.“

„Prosím, prosím, nenech mě čekat,“ zasténala, zmítala se v jeho sevření.

Pak ji konečně vysvobodil. Otočil ji, stále se zavázanýma očima ji přitiskl na stěnu, rty jí přejel po šíji. A pak – tvrdě do ní vnikl.

Vyjekla. Byla připravená, ale stejně ji to vzalo dech. Zabořila nehty do jeho kůže, když se začal pohybovat – pomalu, s kontrolou, dokud nezačala škemrat o víc.

A on jí to dal.

Tvrdě, nekompromisně. Každý příraz ji přiváděl blíž a blíž k propasti. Jeho dech byl horký na jejím krku, ruce pevně držely její tělo.

„Teď…“ zašeptala přerývaně, když ji přemohla vlna slasti. Cítila, jak se pod jejími vzdechy chvěje i on, jak se ztrácí v té samé extázi.

Chvíli tam jen tak stáli, jejich těla stále spojená, lapali po dechu.

Když jí konečně sundal šátek z očí, podívala se na něj. Oči jí jiskřily stejně jako jeho.

„Jsi moje,“ řekl tiše.

Pousmála se, přejela mu prstem po rtech.

„Ještě jednou.“