Hra na poslušnost

Tma v místnosti byla téměř absolutní. Jediným zdrojem světla byl úzký pruh, který pronikal dveřmi do ložnice. Stála uprostřed, ruce sepjaté za zády, přes oči černý šátek. Čekala. Přesně tak, jak jí bylo řečeno.

Kroky na podlaze byly pomalé, záměrně natahované, aby si uvědomovala každý detail. Slyšela, jak se zastavil těsně u ní. Napětí v ní vzrostlo. A pak – první dotek. Drsné prsty přejely po jejím odhaleném rameni, sjely dolů po paži a skončily na zápěstí. Sevření bylo pevné.

„Poslušná,“ zavrčel hluboký hlas u jejího ucha.

Přikývla, dech se jí zrychlil.

Ruka sjela po jejích zádech a přejela po křivce boků. Najednou prudký tah – látka šatů se svezla na podlahu a ona tam stála jen ve spodním prádle. Zatnula prsty do dlaní.

„Máš strach?“ zeptal se pobaveně.

„Ne,“ odpověděla tiše, ale cítila, jak se jí rozbušilo srdce.

Cvaknutí kovu. Pouta jí sklapla kolem zápěstí a on je přetáhl nad její hlavu. Připevnil je ke kovovému kruhu visícímu ze stropu. Byla v pasti. A právě to v ní probouzelo něco temného.

První rána přišla nečekaně. Lehké švihnutí přes boky, jen náznak bolesti. Pak další. Tentokrát silnější. Překvapeně zalapala po dechu. Jeho ruce zkoumaly každý kousek jejího těla, střídaly něhu s tvrdostí.

A pak se k ní sklonil, rty se otřely o její krk. „Řekni mi, jak moc to chceš,“ zašeptal.

Polkla, tělo jí hořelo touhou. „Hodně,“ vydechla.

„To nestačí,“ zavrčel a sevřel její boky. „Řekni to pořádně.“

Zakousla se do rtu, ale pak zavřela oči a zašeptala: „Potřebuju to. Prosím.“

To bylo přesně to, na co čekal.