Dolce Vita
Volal mi kamarád Matteo. Známe se léta, dělá diplomata v Římě. Jestli prý nechci přijet na nějaký společenský banket. Prý tam budou zástupci všech významných italských exportérů a dají se tam získat zajímavé kontakty. Hlavně to všechno platí italské ministerstvo, bůh ví čeho. Jestli Italové něco umí, tak dělat společenské akce. „Jasně přijedu“ potvrdil jsem mu svou účast a on mi poslal na e-mail oficiální pozvánku. Byla vstupenkou do světa luxusu, jídla, nejlepšího vína a kontaktů na významné italské firmy, které vyváží zboží do celého světa. „A pěkně se oblíkni. Italové si na tohle potrpí…“ Nemusí mi zdůrazňovat, na co si Italové potrpí, vím to dobře sám. Pracoval jsem tam pět let. Objednal jsem si letenku do Říma, zabukoval pokoj v hotelu a zabalil kufr. Bledě modrá košile s límečkem, černé oxfordy, šedý oblek, kravata, drahý parfém, značkové hodinky…. Buon viaggio!!!
Panák Hennessy před odletem pomůže. Cigáro, potřebuju cigáro. Dva panáky budou lepší. Ok, dám si ještě jednoho… Nesnáším lítání. To čekání mě zabije. Už konečně sedím na svém místě. „Benvenuto a bordo di Alitalia…“ letuška nás vítá na palubě a já přemýšlím, jak bych se jí dostal do kalhotek. Kurva to polední, co bych chtěl před smrtí dělat, že bych si dával svou hlavu do klína. Roztahal bych jí ty černé silonky a ojel bych ji zezadu jako děvku. Držel bych ji za ty dlouhé vlasy a šukal bych ji v tom volném pádu, až do konce. Přitom bych ji dával na zadek a křičel na ni, ať pořádně šuká. Pak ať se tohle éro roztříští třeba o hladinu Jadranu. Místo requiem mi dejte do truhly její lodičky a kalhotky. No, ty dva panáky možná fakt stačily. Začínám mít nějakou bujnou fantazii. Prochází kolem mě a já se na ni zdvořile usměju „Boun girono“. Kdyby jenom tušila. „Grazie e buon soggiorno a Roma…“ probouzí mě její hlášení v italštině. Ne, tři panáky byly akorát, celé jsem to naštěstí prospal.
Taxík mě z letiště veze rozpáleným Římem do čtvrti Balduina kousek od centra. Pár zdvořilostních frází, odkud, jsem, co dělám, jestli jsem turista a prý musím vidět Koloseum. No to určitě. Na hotelové recepci se vystavovala nádherná slečna, která se při mém vstupu usmívala, jako kdybych měl narozeniny. Italky jsou nádherné. Hennessy přestala působit a moje představivost se smrskla na lichotku ohledně hodinek a krásných očí. „Potremmo piacerti…“popřála mi zdvořile. "Tady se mi líbí už teď" mrkl jsem na ni a dal jsem ji padesát eur dýško, kdybych náhodou něco potřeboval. Sjel jsem ji pohledem a skončil na jejích kotnících na vysokých jehlách. Potřebuju si nutně zapíchat. Tohle nemůžu vydržet. Přece jsem nepřiletěl do Itálie, abych si tu honil péro. Předtím letuška, teď tahle recepční. Volám Matteovi. „Ciao amico…prosím tě, potřeboval bych pomoct,…nemáš nějaký kontakt na…cože? Dobře dorazím. A kde to je? ….jo takhle?... ne, to nebude problém. Allesia ji určitě pustí. No ta kráska z recepce, tak snad nebude problém. Matteo. Kamarád k nezaplacení. Ten sežene všechno. Kdybych chtěl vagón koksu, tak mi ho přistaví na místo, kam nevedou koleje. Ale já jsme závislý na něčem jiném. Rychle si dám studenou sprchu a objednám si nějaké jídlo. „…si prega di portare nella stanza prosecco Borgo Molino, dvě skleničky, nějaké velké zelné olivy bez pecky a prosciutto…grazie mille.“ Kochám se v županu výhledem na hotelový bazén, dopíjím hořké ristretto. Sluníčko krásně hřeje a já únavou sotva držím oči. Z příjemného klimbání na balkoně mě vyrušilo zaklepaní na dveře. Tak tohle jsem nečekal. Krásná mladá Italka. Dlouhé kudrnaté vlasy hozené na patku, velké hnědé oči, štíhlá jak sirka. Hádal bych ji tak okolo dvaceti. „Ciao…“ Vůbec nepůsobila jako nejatá děvka. Mile se usmála, dvakrát mě políbila na tvář. „Posílá mě Matteo, abych ti dneska dělala společnost“ ani nečekala na pozvání dál, prostě vešla. Nevím, jestli správně pochopila výraz společnost, ale společně něco rozhodně dělat budeme. Něž jsem zavřel dveře, sedla si na postel. Výraz pochopila správně. Podprsenku asi nechala asi u Mattea. „Dáš si víno?“ zeptal jsem se zdvořile a otevřel jsem láhev vychlazeného prosecca. Oba jsme v jeden okamžik dopili skleničku a já si sednul vedle ni na postel. Pohladil jsem ji po vlasech a něžně políbil na rty.
Ležel jsem na zádech a ona mi rychle kouřila péro. Tohle nedělala poprvé. Krásně ho sála, olizovala a rukou mi hladila koule, nebo je rovnou přejela jazykem. Sem tam se na mi upřeně podívala do očí, aby v nich vyčetla, jestli jsem spokojený. Tohle už se nedalo vydržet. Chytl jsem ji za vlasy a přitáhl si ji k sobě. Byla lehká jako pírko. Naskočila na mě a zasunula si ho hluboko do své mokré kundičky. Jednou rukou se opírala o mou hruď u druhou si držela svoji hřívu, aby ji vlasy nepadly do očí. Plácal jsem ji rukou přes zadek a varoval ji, že jestli se udělá bez dovolení, tak dostane trest. Než jsem to stačil dopovědět, byla na vrcholu. Křikla při tom tak, že to muselo být otevřeným oknem slyšet až ve Vatikánu. Cítil jsem, jak mi po koulích stéká její voňavá šťáva. Když hlasitě oddychovala, naznačil jsem ji, že já ještě nejsem spokojený. Plácl jsem ji silně přes zadek a řekl, ji že je neposlušná děvka. „Sei puttana implacabile! Teď to po sobě hezky uklidíš!“ Nepřestával jsem si při tom pohrávat s jejíma dokonalýma kozama. Ani velké, ani malé. Prostě dokonalé. Když naznačila, že chce splnit moje přání a udělala pohyb dolů, chytil jsem ji za konečky bradavek. Jen potichu sykla a začala se znovu pomalu nasouvat na můj tvrdý penis. Ta malá děvka se snad udělá podruhé? Pustil jsem ji jednu bradavku a tentokrát dostala facku na tvář. Pak ještě jednou na zadek. Posadil jsem se na posteli a ona při tom na mě zůstala napíchnutá, jak motýl ve vitríně. Natáhl jsem pro vychlazené prosecco a napil jsem se z láhve. Bylo úplně ledové. Jeden lok jsem polknul a druhý vyprskl na její prsa. Víno, které stékalo po jejím rozpáleném těle, jsem vášnivě olizoval a usrkával z bradavek. Pokojem se ozvalo hlasité zasténání druhého orgasmu, který byl snad ještě větší než ten první. Tak, a teď už se snad dostane i na mě. Na jejím zpoceném čele byly přilepené konečky vlasů a ona se snažila je prsem otřít. Klekla si na chlupatý koberec vedle postele a já si nad ní stoupl. V ruce jsem držel láhev, ze které jsem mohutně upíjel další studené víno. Zeptal jsem se jí, jestli chce taky napít? Ještě pořád byla udýchaná a zašeptala jenom „Ano per favore...“ Nalil jsem si prosecco na péro a ona ho začala na jeho konci upíjet a olizovat ho, dokud nedotekla poslední kapka.
Stál jsem v rozepnuté košili a ona přede mnou klečela a dívala se mi do očí. Rukou mi jemně hladila koule a přes konec mého péra vysávala všechen jejich obsah. Moje sperma ji přitom vytékalo z koutků na prsa a na podlahu. Poslední kapky ze mě vyždímala tak, že nasávala konec žaludu mezi svými rty, jako kulaté lízátko. Cítil jsem zrychlené bušení srdce a snažil se udýchat svůj vrchol. Tohle bylo teda něco. Pomohl jsem ji vstát. Měla ještě plnou pusu mého horkého semene, a přesto mě začala vášnivě líbat a jazykem přejíždět po mých rtech. Sakra! Od polykání je tu ona, ne já. Když uviděla můj neskrývaný odpor, vytrhla mi láhev z ruky a dopila ji až do dna. Svalila se na postel a utřela si čelo. „Amore, vezmeš mě dneska večer na tu party s Matteem?“ Nevěděl jsem, co ji mám odpovědět. Přece se nemůžu na tom rautu objevit s touhle lolitou v riflích a bílých keckách. „No víš, já…popravdě doprovod už mám“ lhaní mi nikdy moc nešlo. Samozřejmě, že se urazila. Rychle se začala oblíkat a přitom mi nepřestávala nadávat. Když Italky nadávají, tak to stojí za to. Natáhla ke mě ruku a prsty gestem naznačila, že tohle nebylo zadarmo. 300 euro. Tady se platí i za čistotou a taky, že si sebou domů neodvezu suvenýr, který svědí a škrábe. Nesmlouval jsem, taky bych se nemusel dožít rána. Bouchla dveřmi a byla pryč. Ale ten doprovod na ten raut vážně nemám? No nic, půjdu sám, třeba mě Matteo s někým seznámí. S někým, komu potom nebudu muset platit za sex. Ale před tím si ještě objednám nějaké víno. „Recepce? Per favore ještě jednu láhev prosecca na pokoj…Alessia? V kolik dnes končíte…aha…a nechtěla byste jít semnou dnes večer na včírek…?“
😎
