Devatenáct

Devatenáct.

A ne že by po mně kluci nejeli. Jenomže naši mě hrozně hlídali.

Víte, taky sem byla hrozitánsky dlouho strašně naivní. Tak třebas, to mi bylo dejme tomu šestnáct, sem kráčela po ulici a kouřila. Parta výrostků začala pokřikovat: "Tak co, buchto, chutná? A kožený kouříš?"

A já, nána pitomá, místo abych je okázale ignorovala, tak dle svýho slušnýho vychování odpovídám. Ten jejich chechtot slyším ještě dnes. Jářku já vám vůbec nechápala, čemu se ty kluci smějou.

"Jó, chutná. Ale já "kožený" neznám, kouřím jenom "safarky"." A bylo vymalováno.

Hele, já vám třeba nevěděla, že spermie maj ňáký ocásky, se kterejma mrskaj, a tak se pohybujou. To sem se rovněž dozvěděla v tom filmu od Woodyho, no v tom, jak už jsem vám o něm povídala.

Nemyslete si o mně, že sem nějak retardovaná. Prostě sem vyrůstala v takový rodině. A režimu. Na tydle věci bylo u nás doma uvalený informační embargo. Sex byl a b s o l u t n ě tabu.

Později mě tak ňák občas napadalo, kdeže ke mně a k mým dvěma bráchům naši přišli. Furt mě to přivádí k otázce, po kom já to vlastně zgenovala. Teda jako tu nymfománii. Páč já jsem nymfomanka, jak vám dozajista už došlo.