Černá lesklá rozkoš

Byl to jen obyčejný večer, nebo aspoň měl být.

Ja v černých punčochách, které mi hladí stehna až k bokům, přichycené podvazky, co se jemně napínají při každém mém pohybu. Na nohách mám podpatky tak vysoké, že mě nutí chodit pomalu, s důrazem, boky se houpou jako hřích sám. Tělo obléknuté do lesklého černého latexového body. Přiléhá na kůži jako druhá vrstva – zvýrazňuje křivky, tlačí se do pasu, zvedá prsa a láká ke hříchu. Jsem hladká, lesklá a studená na pohled. Ale uvnitř žhavá a nebezpečně připravená.

Poslala jsem mu zprávu: "Za pět minut buď na kolenou u dveří. Nahý. Neotvírej pusu, dokud Ti to nepovolím."

Odpověď nepřišla. Nepotřebovala jsem ji. Věděl, že když píšu tímhle tónem, je to rozkaz, ne návrh.

Přišla jsem přesně. Podpatky klapaly po chodbě a jeho dech se zrychloval už za dveřmi. Otevřel je, jak jsem přikázala — klečel, nahý, s pohledem sklopeným dolů.

Byl krásný v té své odevzdanosti.

Pohladila jsem ho po vlasech, jen jedním prstem. „Dobře… poslechl jsi,“ řekla jsem tiše a přešla kolem něj, aniž bych se zastavila. Voněl vzrušením. A napětím.

Vešla jsem do obýváku, odložila kabát a stála tam jen v červeném krajkovém spodním prádle. Slyšela jsem, jak se tiše plazí za mnou, pomalu, poslušně. Přesně jak jsem ho to naučila.

„Teď si sedni. A dívej se. Jen se dívej.“

Začala jsem se pomalu pohybovat – boky, rukama, pohledem. Provokace. Netančila jsem. Já vládla. A on byl připoutaný pohledem, neschopný odvrátit zrak.

Když jsem si sedla mu obkročmo na klín, ucítila jsem, jak se třese. Chtěl se mě dotknout. Nechal by za to duši.

„Ne. Ještě ne.“

Zasmála jsem se mu do ucha. A v ten moment věděl, že si ho dnes rozložím na molekuly. Pomalu, krutě něžně.

A že si to bude pamatovat. Každým nervem.