Botky čtyřletky

Je to zhruba 4 roky, co jsem jela z Plzně od kamarádky a roztrhly se mi moje oblíbené sandálky

Byly roztržené natolik, že nožka chodila po horkém rozpáleném chodníku, pásky už mi neobepínaly nárt a moje malinké prstíky

Co teď, pomyslela jsem si

Za chvíli mi odjížděl bus, ale nechtěla jsem dál trápit nožku rozehřátým betonem

Naštěstí po cestě jsem navštívila Teranovu a moje nožky plesaly radostí

Poprvé, jak do botek vklouzly, ještě takové unavené, špinavé, to byl pocit… Prošmátrala jsem je prstíky, najednou tolik prostoru

A jak to bylo “poprvé” ze sandálků, tak nožky byly naostro, přirozeně, bez ponožek

Taková úleva to byla! Když jsem dorazila domů, na botkách se začaly pomalu podepisovat špinavé, namožené a značně provoněné nožičky

Jak jsem boty sundala, nožky byly mírně opocené po celém to dni

A ta vůně ochozených nohou… Kdybys jen mohl je cítit! Botky poté se mnou nejednou běhaly - při běhu se mi nožky řádně zapotily

A kolikrát, když jsem si zapomněla vyměnit běžné ponožky za ponožky na sport, tak se mi stalo, že jak jsem běžela, tak si mi ta potvora ponožka sklouzla po kotníku dolů, až k prstům

To pak v té špičce byli prstíky utlačováni… Poté, co botky dosloužily k sportovním účelům, jsem v nich rok chodila po zahradě naboso

Občas mi do boty spadla nějaká ta hlína, takže jsem měla nohy špinavé, jak kdybych chodila jen tak v záhonu.