Adélčina ztracená balerínka

Moje první fetiš zkušenost přišla v prváku na střední. Byl konec března. Jedna moje spolužačka, co se mi líbila přišla v modrých šatech, měla průhledné silonky a nazuté šedé balerínky s mašličkou. Nemohl jsem z ní oči spustit. Během vyučování si furt hrála s botičkama. Vzrušovala mě představa, že by jednu ze svých balerínek ztratila a že bych se té ztracené balerínky zmocnil jako trofeje, že by pak musela chodit polobosá.

A pak to přišlo. O velké přestávce běžela ze schodů, klopýtla a vyzula se jí pravá balerínka. Šel jsem za ní a do vyzuté baleríny jsem omylem kopl. Botička prolétla pod zábradlím. Mezerou mez schodiště propadla až do sklepa. Omlouval jsem se. Ona se tolik ani nezlobila. Nabídl jsem, že jí balerínku donesu. Skutečně jsem botičku dole našel. Schoval jsem ji do batohu a zalhal jsem, že nešla najít.

Adéla tak zbytek vyučování byla polobosá. Byla i vyvolána k tabuli. Balerína nazutá na levé noze klapala o podlahu zatímco pravá bosá nožka v silonkách se jen tiše třela. Vzrušovalo mě, že tu ztracenou balerínku mám já, že ji nikdy nenajde. Každou přestávku jsem jsem její balerínku očichával na toaletě.

Po škole jsem jí nabídl pomoc s hledáním. I když bylo jasné, že je to marné. Při tom marném hledání proběhla i jiskra.

Nakonec jsme spolu strávili celé odpoledne. Ona celou dobu bez jedné boty. Skončilo to prvním polibkem mého života.

Do její baleríny jsem se pak doma pořádně vystříkal. Dodnes tu balerínku mám schovanou jako trofej... a nejedna se o trofej jedinou.