Adame, šukej mě.

Když mi bylo 16, měla jsem aférku s jedním klukem ze školy. Jmenoval se Adam. Párkrát jsme se procházeli domů ze školy a když jsme se potkali i ráno, tak do školy. Nikdy jsem o něm neměla žádné nemravné myšlenky, ale to se jednoho dne úplně změnilo.

Jednou po tělocviku jsem slyšela, jak se Adamovi ostatní kluci smějou, že musí udělat nějakou lumpárnu, jako za prohru sázky. Později jsem se dozvěděla, že mě měl za úkol políbit. V ten den jsme ale měli zase jít ze školy domů společně. Já se ale bála, že nás budou kluci pronásledovat a že si ze mě udělají vtipnej den. To jsem nechtěla, a tak jsem se domluvila s mamkou, že si pro mě přijede z práce rovnou ke škole.

Druhý den ráno jsem ho potkala po cestě do školy a jak jsem očekávala, vyptával se mě, kde jsem den předtím byla a proč jsem nešla s ním, jako obvykle. Nějak jsem ho odbyla s trapnou výmluvou.

Povídali jsme si o škole. Řekl: „Kluci dnes chtějí očumovat holky v šatnách před tělocvičnou dírou ve zdi, co tam je.”

Já byla zmatená, nechápala jsem proč mi to říká. Řekl dál: „Neboj, já se koukat nebudu, stačí mi má představivost.”

Opět jsem žasla zmateností. Co si o sobě jako myslí? Odpověděla jsem: „Aha, no, tak děkuji, hele je už pozdě a nestíháme školu, rychle pojď." Jen se na mě laškovně usmál, zavrtěl hlavou aby si odhrnul ofinu a šel za mnou. Cesta byla tento den dlouhá, nevěděla jsem co říkat a bylo trapné ticho.

Ve škole jsme na sebe tak různě koukali a sem tam jsem od něj dostala úsměv, jakoby mě jeho oči svlékaly. Zanedlouho jsem si uvědomila, že jsem vyčkávala, až mi zase věnuje jeho pohled. V šatně před tělocvikem jsem se stranila prostoru, který by mohl být viděn dírou ve zdi, holky ze třídy o plánu kluků nevěděly a ani jsem neměla v plánu jim to říkat. Jen se udivovaly, že slyší hihňání z chlapecké šatny, no bylo to k popukání.

Cestou ze školy jsem se už nebála setkání s Adamem, i když jsem měla obavy z jeho nesplněné úlohy - políbit mě. Stejně jsem si to ale představovala už při hodině matematiky, takže mé myšlenky na tuto situaci byly spíše vzrušující. Adam na mě čekal pře brankou školního dvora a s pozdravem mě objal kolem ramen, jeho blízkost mě najednou vzrušovala. Všimla jsem si letmým pohledem, jak za námi šli naši spolužáci a hned ze mě vzrušení opadlo, byla jsem nervózní, určitě si z nás museli dělat legraci. Přesto jsem ten polibek chtěla, a tak jsem akci vzala do vlastních rukou.

Vzala jsem ho za ruku a pospíchala kratší cestou k nám domů. Byla to polní cesta a moc lidí tudy nechodilo. Hnala jsem se s ním a on byl úplně zmatený. Ptal se: “Áďo, vydrž chvíli, kam to tak spěcháš?” Odpověděla jsem: “Chci ti jen něco ukázat dokud moji rodiče nebudou doma.”

Došli jsme ke mně domů. “Promiň mi ten bordel.”, řekla jsem a vedla ho po schodech ke mně do pokoje. Nic neřekl a já poznala, že byl zmatený a překvapený celou touto situací. Nikdy u mě v domě nebyl.

V pokoji ho čekala velká postel a krásné saténové povlečení. “Máš krásnou postel, na tý se ale musí dobře šukat.” Zastavila jsem se a podivila jsem se. Mělo to být v mých rukou! Strčila jsem do něj a on se posadil na postel, nebo na ni spíš upadl. “Co to do tebe vjelo, sakra?”

Odpověděla jsem: “Chci abys do mě vjel ty!”